2 Coríntios 11

1 Oxalá me suportasseis um pouco na minha loucura! suportai-me, porém, ainda.

Doufám, že mé skromné řádky nevyčerpaly ještě všechnu vaši trpělivost. Už jenom chviličku strpení, prosím vás.

2 Porque estou zeloso de vós com zelo de Deus: porque vos tenho preparado para vos apresentar como uma virgem pura a um marido, a saber, a Cristo.

Záleží mi totiž na vás, opravdu moc mi na vás záleží – ne méně než samotnému Bohu. Jako byste byli mou jedinou dcerou, kterou jsem zaslíbil jedinému muži – Kristu. Chci mu ji přivést čistou, nedotčenou. Teď mi však svírá srdce úzkost, aby vaše věrná a čistá láska k němu nebyla zkalena a pošpiněna nebo aby docela nezanikla.

3 Mas temo que, assim como a serpente enganou Eva com a sua astúcia, assim também sejam de alguma sorte corrompidos os vossos sentidos, e se apartem da simplicidade que há em Cristo.

Víte přece, jak chytře dokázal satan ošálit Evu v ráji!

4 Porque, se alguém viesse pregar-vos outro Jesus que nós não temos pregado, ou recebesseis outro espírito que não recebestes, ou outro evangelho que não abraçastes, com razão o sofrerieis.

A vy s takovým klidem popřáváte sluchu každému, kdo vám předkládá jiného Krista než my a vnáší mezi vás cizího ducha a rozšiřuje jakési jiné poselství, než jste slyšeli od nás.

5 Porque penso que em nada fui inferior aos mais excelentes apóstolos.

Mám za to, že si s těmi veleapoštoly v ničem nezadám.

6 E, se também sou rude na palavra, não o sou contudo na ciência; mas já em tudo nos temos feito conhecer totalmente entre vós.

Jestli jsem slabší řečník, tak alespoň vím, o čem mluvím. O tom jste se přece mohli už přesvědčit, vždyť jsem to nejednou dokázal.

7 Pequei porventura, humilhando-me a mim mesmo, para que vós fosseis exaltados, porque de graça vos anunciei o evangelho de Deus?

Nebo jsem snad chybil tím, že jsem od vás za svou kazatelskou službu nepřijal žádný plat? Že jsem sám sebe ponižoval, abych vám pomohl výš?

8 Outras igrejas despojei eu para vos servir, recebendo delas salário; e quando estava presente convosco, e tinha necessidade, a ninguém fui pesado.

Můj pobyt u vás hradily jiné křesťanské obce – tak jsem je „vykořisťoval“, jen abych vám nebyl na obtíž.

9 Porque os irmãos que vieram da Macedônia supriram a minha necessidade; e em tudo me guardei de vos ser pesado, e ainda me guardarei.

A když mi došly peníze a neměl jsem co do úst, zase jsem vás nežádal o pomoc, protože mi vypomohli křesťané z Makedonie. Ani korunu jsem od vás nevzal a také v budoucnu nevezmu.

10 A verdade de Cristo está em mim; que esta glória não me será impedida nas regiões da Acáia.

A jako že sloužím Kristově pravdě – tak a ne jinak to budu dělat po celém Řecku.

11 Porque? Porque vos não amo? Deus o sabe.

Proč? Protože vás snad nemám rád? Bůh ví, že mám.

12 Mas eu o faço, e o farei, para cortar ocasião aos que buscam ocasião, para que, naquilo em que se glóriam, sejam achados assim como nós.

Chci vám i nadále sloužit bez jakékoliv odměny, aby ti lidé nemohli tvrdit, že v naší a jejich činnosti není žádný rozdíl.

13 Porque tais falsos apóstolos são obreiros fraudulentos, transfigurando-se em apóstolos de Cristo.

Vždyť jsou to podvodníci, tihle „lžiapoštolové“, kteří se za Kristovy vyslance pouze vydávají!

14 E não é maravilha, porque o próprio Satanás se transfigura em anjo de luz.

Není se tomu ovšem co divit, vždyť i sám satan na sebe často bere andělskou podobu.

15 Não é muito pois que os seus ministros se transfigurem em ministros da justiça, o fim dos quais será conforme as suas obras.

Jaký tedy div, že jeho pomahači se maskují za služebníky Boží! Však je nakonec spravedlivá odplata nemine.

16 Outra vez digo: ninguém me julgue insensato, ou então recebei-me como insensato, para que também me glorie um pouco.

Věřte mi, že to mám v hlavě docela v pořádku. A jestli ne, jak někteří tvrdí, proč bych se nemohl jednou trochu pochlubit po jejich způsobu a vyložit vám nějaké ty svoje přednosti?

17 O que digo, não o digo segundo o Senhor, mas como por loucura nesta confiança de glória.

Jako křesťanovi by se mi to ovšem dost příčilo,

18 Pois que muitos se glóriam segundo a carne, eu também me glóriarei.

ale jako údajný blázen si to snad mohu dovolit.

19 Porque, sendo sensatos, de boamente tolerais os insensatos.

Vy jste přece tak moudří, že umíte být i k bláznům shovívaví!

20 Pois o tolerais, se alguém vos põe em servidão, se alguém vos devora, se alguém vos apanha, se alguém se exalta, se alguém vos fere no rosto.

Nevadí vám, že vás tyranizují a vydírají, že vámi pohrdají a šlapou po vás.

21 Para afronta o digo, como se nós fossemos fracos, mas no que qualquer tem ousadia (com insensatez falo) também eu tenho ousadia.

Tedy ano, přiznávám, že tohle bych já nedokázal.

22 São hebreus? também eu; são israelitas? também eu; são descendência de Abraão? também eu;

A jaké jsou jejich další přednosti? Starobylý původ? Promiňte nerozumnému, můj není horší! Náboženské vzdělání? Ani v tom nejsem pozadu.

23 São ministros de Cristo? (falo como fora de mim) eu ainda mais; em trabalhos, muito mais; em açoites, mais do que eles; em prisões, muito mais, em perigo de morte muitas vezes.

Prohlašují se za Kristovy služebníky? Když se již nerozumně chlubím, pak i v tom se jim více než vyrovnám! Kdo vynaložil pro Krista více potu? Kdo byl vícekrát ve vězení, vícekrát týrán, vícekrát riskoval svou kůži?

24 Recebi dos judeus cinco quarentenas de açoites menos um.

Pětkrát mi nechali židé vysázet devětatřicet ran karabáčem na holá záda.

25 Três vezes fui açoitado com varas, uma vez fui apedrejado, três vezes sofri naufrágio, uma noite e um dia passei no abismo.

Třikrát mě zmlátili klacky, jednou dokonce kamenovali. Třikrát jsem zažil ztroskotání lodi, z toho jednou jsem noc a den strávil ve vlnách moře.

26 Em viagens muitas vezes, em perigos de rios, em perigos de salteadores, em perigos dos da minha nação, em perigos dos gentios, em perigos na cidade, em perigos no deserto, em perigos no mar, em perigos entre os falsos irmãos.

Kolikrát jsem cestoval stovky vyčerpávajících kilometrů, ohrožován rozvodněnými řekami, lupiči, vlastními soukmenovci i pohany. Smrt mi hrozila v rozběsněných davech i liduprázdných pouštích, na rozbouřeném moři i mezi falešnými bratry.

27 Em trabalhos e fadiga, em vigílias muitas vezes, em fome e sede, em jejum muitas vezes, em frio e nudez.

Vím, co jsou bezesné noci a smrtelná únava, sžíravý hlad a mučivá žízeň, co je být na kost promrzlý a nemít se čím zahřát.

28 Além das coisas exteriores, me sobrevem cada dia o cuidado de todas as igrejas.

A k tomu navíc neustálé starosti, jak se vede mým křesťanským obcím. Odmítl jsem snad někdy pomoc někomu, koho tížilo svědomí?

29 Quem enfraquece, que eu também não enfraqueça? Quem se escandaliza, que eu me não abraze?

Netrápil jsem se snad, kdykoliv někdo kolísal ve víře?

30 Se convém glóriar-me, glóriar-me-ei das coisas da minha fraqueza.

Když už jsem tedy nucen nějak se chlubit, budu mluvit o věcech, které neslouží ke cti mně,

31 O Deus e Pai de Nosso Senhor Jesus Cristo, que é eternamente bendito, sabe que não minto. (aiōn g165)

nýbrž Bohu. On – věčná sláva jeho jménu – ví, že nelžu. (aiōn g165)

32 Em Damasco, o governador sob o rei Aretas pôs guardas às portas da cidade dos damascenos, para me prenderem.

V Damašku dal místodržící krále Arety hlídat městské brány, aby mě dopadl.

33 E fui descido num cesto por uma janela da muralha; e assim escapei das suas mãos.

Nechal jsem se tedy spustit na laně z okna v městských branách a tak jsem z té pasti utekl. Co tomu říkáte?