Salmos 88
1 Senhor Deus da minha salvação, diante de ti tenho clamado de dia e de noite.
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Chegue a minha oração perante a tua face, inclina os teus ouvidos ao meu clamor;
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
3 Porque a minha alma está cheia de angustias, e a minha vida se approxima da sepultura. (Sheol h7585)
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 Estou contado com aquelles que descem ao abysmo: estou como homem sem forças,
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 Apartado entre os mortos, como os feridos de morte que jazem na sepultura, dos quaes te não lembras mais, e estão cortados da tua mão.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Pozeste-me no abysmo mais profundo, em trevas e nas profundezas.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Sobre mim peza o teu furor: tu me affligiste com todas as tuas ondas (Selah)
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 Alongaste de mim os meus conhecidos, pozeste-me em extrema abominação para com elles: estou fechado, e não posso sair.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 A minha vista desmaia por causa da afflicção: Senhor, tenho clamado a ti todo o dia, tenho estendido para ti as minhas mãos.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Mostrarás tu maravilhas aos mortos, ou os mortos se levantarão e te louvarão? (Selah)
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Será annunciada a tua benignidade na sepultura, ou a tua fidelidade na perdição?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Saber-se-hão as tuas maravilhas nas trevas, e a tua justiça na terra do esquecimento?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Eu, porém, Senhor, tenho clamado a ti, e de madrugada te esperará a minha oração.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Senhor, porque rejeitas a minha alma? porque escondes de mim a tua face?
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Estou afflicto, e prestes tenho estado a morrer desde a minha mocidade: emquanto soffro os teus terrores, estou distrahido.
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 A tua ardente indignação sobre mim vae passando: os teus terrores me teem retalhado.
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 Elles me rodeiam todo o dia como agua; elles juntos me sitiam.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Desviaste para longe de mim amigos e companheiros, e os meus conhecidos estão em trevas.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
