Salmos 109
1 Ó Deus do meu louvor, não te cales,
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Pois a bocca do impio e a bocca do enganador estão abertas contra mim: teem fallado contra mim com uma lingua mentirosa.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 Elles me cercaram com palavras odiosas, e pelejaram contra mim sem causa.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 Em recompensa do meu amor são meus adversarios: mas eu faço oração.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 E me deram mal pelo bem, e odio pelo meu amor.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Põe sobre elle um impio, e Satanaz esteja á sua direita.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Quando fôr julgado, saia condemnado; e a sua oração se lhe torne em peccado.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Sejam poucos os seus dias, e outro tome o seu officio.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Sejam orphãos os seus filhos, e viuva sua mulher.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Sejam vagabundos e pedintes os seus filhos, e busquem o pão dos seus logares desolados.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Lance o credor a mão a tudo quanto tenha, e despojem os estranhos o seu trabalho.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Não haja ninguem que se compadeça d'elle, nem haja quem favoreça os seus orphãos.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Desappareça a sua posteridade, o seu nome seja apagado na seguinte geração.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Esteja na memoria do Senhor a iniquidade de seus paes, e não se apague o peccado de sua mãe.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Antes estejam sempre perante o Senhor, para que faça desapparecer a sua memoria da terra.
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Porquanto não se lembrou de fazer misericordia; antes perseguiu ao varão afflicto e ao necessitado, para que podesse até matar o quebrantado de coração.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Visto que amou a maldição, ella lhe sobrevenha, e assim como não desejou a benção, ella se affaste d'elle.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 Assim como se vestiu de maldição, como d'um vestido, assim penetre ella nas suas entranhas como agua, e em seus ossos como azeite.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Seja para elle como o vestido que o cobre, e como cinto que o cinja sempre.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Seja este o galardão dos meus contrarios, da parte do Senhor, e dos que fallam mal contra a minha alma.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Mas tu, Deus Senhor, trata comigo por amor do teu nome, porque a tua misericordia é boa; livra-me,
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Pois estou afflicto e necessitado, e o meu coração está ferido dentro de mim.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Vou-me como a sombra que declina; sou sacudido como o gafanhoto.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 De jejuar estão enfraquecidos os meus joelhos, e a minha carne emmagrece.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 E ainda lhes sou opprobrio; quando me contemplam, movem as cabeças.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Ajuda-me, Senhor Deus meu, salva-me segundo a tua misericordia.
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Para que saibam que esta é a tua mão, e que tu, Senhor, o fizeste.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Amaldiçoem elles, mas abençoa tu: quando se levantarem fiquem confundidos; e alegre-se o teu servo.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Vistam-se os meus adversarios de vergonha, e cubram-se com a sua propria confusão como com uma capa.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Louvarei grandemente ao Senhor com a minha bocca: louval-o-hei entre a multidão.
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 Pois se porá á mão direita do pobre, para o livrar dos que condemnam a sua alma.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
