Provérbios 1
1 Proverbios de Salomão, filho de David, rei d'Israel;
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Para se conhecer a sabedoria e a instrucção; para se entenderem as palavras da prudencia;
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 Para se receber a instrucção do entendimento, a justiça, o juizo, e a equidade;
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 Para dar aos simplice prudencia, e aos moços conhecimento e bom siso;
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Para o sabio ouvir e crescer em doutrina, e o entendido adquirir sabios conselhos;
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 Para entender proverbios e a sua declaração: como tambem as palavras dos sabios, e as suas adivinhações.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 O temor do Senhor é o principio da sciencia: os loucos desprezam a sabedoria e a instrucção.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Filho meu, ouve a instrucção de teu pae, e não deixes a doutrina de tua mãe.
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 Porque diadema de graça serão para a tua cabeça, e colares para o teu pescoço.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Filho meu, se os peccadores te attrahirem com afagos, não consintas.
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Se disserem: Vem comnosco; espiemos o sangue; espreitemos o innocente sem razão;
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Acharemos toda a sorte de fazenda preciosa; encheremos as nossas casas de despojos;
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Lança a tua sorte entre nós; teremos todos uma só bolsa.
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Filho meu, não te ponhas a caminho com elles: desvia o pé das suas veredas;
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Porque os seus pés correm para o mal, e se apressam a derramar sangue.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Na verdade debalde se estende a rede perante os olhos de toda a sorte d'aves.
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 E estes armam ciladas contra o seu proprio sangue; e as suas proprias vidas espreitam.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Assim são as veredas de todo aquelle que usa d'avareza: ella prenderá a alma de seus amos.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 A suprema sabedoria altamente clama de fóra: pelas ruas levanta a sua voz.
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 Nas encruzilhadas, em que ha tumultos, clama: ás entradas das portas, na cidade profere as suas palavras.
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Até quando, ó simplices, amareis a simplicidade? e vós, escarnecedores, desejareis o escarneo? e vós, loucos, aborrecereis o conhecimento?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Tornae-vos á minha reprehensão: eis que abundantemente vos derramarei de meu espirito e vos farei saber as minhas palavras.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Porquanto clamei, e vós recusastes; estendi a minha mão, e não houve quem désse attenção;
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 Mas rejeitastes todo o meu conselho, e não quizestes a minha reprehensão.
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 Tambem eu me rirei na vossa perdição, e zombarei, vindo o vosso temor;
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 Vindo como a assolação o vosso temor, e vindo a vossa perdição como uma tormenta, sobrevindo-vos aperto e angustia.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Então a mim clamarão, porém eu não responderei; de madrugada me buscarão, porém não me acharão.
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Porquanto aborreceram o conhecimento; e não elegeram o temor do Senhor;
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 Não consentiram ao meu conselho e desprezaram toda a minha reprehensão.
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Assim que comerão do fructo do seu caminho, e fartar-se-hão dos seus proprios conselhos.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Porque o desvio dos simplices os matará, e a prosperidade dos loucos os destruirá.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Porém o que me der ouvidos habitará seguramente, e estará descançado do temor do mal
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
