Provérbios 8
1 Não clama porventura a sabedoria, e a intelligencia não dá a sua voz?
Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2 No cume das alturas, junto ao caminho, nas encruzilhadas das veredas se põe.
Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3 Da banda das portas da cidade, á entrada da cidade, e á entrada das portas está gritando.
U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4 A vós, ó homens, clamo; e a minha voz se dirige aos filhos dos homens.
Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5 Entendei, ó simplices, a prudencia: e vós, loucos, entendei do coração.
Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6 Ouvi, porque fallarei coisas excellentes: os meus labios se abrirão para a equidade.
Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7 Porque a minha bocca proferirá a verdade, e os meus labios abominam a impiedade.
Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8 Em justiça estão todas as palavras da minha bocca: não ha n'ellas nenhuma coisa tortuosa nem perversa.
Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9 Todas ellas são rectas para o que bem as entende, e justas para os que acham o conhecimento.
Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10 Acceitae a minha correcção, e não a prata: e o conhecimento, mais do que o oiro fino escolhido.
Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11 Porque melhor é a sabedoria do que os rubins; e tudo o que mais se deseja não se pode comparar com ella.
Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12 Eu, a sabedoria, habito com a prudencia, e acho a sciencia dos conselhos.
Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13 O temor do Senhor é aborrecer o mal: a soberba, e a arrogancia, e o mau caminho, e a bocca perversa, aborreço.
Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14 Meu é o conselho e verdadeira sabedoria: eu sou o entendimento, minha é a fortaleza.
Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15 Por mim reinam os reis e os principes ordenam justiça.
Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16 Por mim dominam os dominadores, e principes, todos os juizes da terra.
Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17 Eu amo aos que me amam, e os que de madrugada me buscam me acharão.
Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18 Riquezas e honra estão comigo; como tambem opulencia duravel e justiça.
Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19 Melhor é o meu fructo do que o fino oiro e do que o oiro refinado, e as minhas novidades do que a prata escolhida.
Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20 Faço andar pelo caminho da justiça, no meio das veredas do juizo.
Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21 Para que faça herdar bens permanentes aos que me amam, e eu encha os seus thesouros.
Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22 O Senhor me possuiu no principio de seus caminhos, desde então, e antes de suas obras.
Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23 Desde a eternidade fui ungida, desde o principio, antes do começo da terra.
Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24 Quando ainda não havia abysmos, fui gerada, quando ainda não havia fontes carregadas d'aguas.
Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25 Antes que os montes se houvessem assentado, antes dos outeiros, eu era gerada.
Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26 Ainda não tinha feito a terra, nem os campos, nem o principio dos mais miudos do mundo.
Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27 Quando preparava os céus, ahi estava eu, quando compassava ao redor a face do abysmo,
Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28 Quando affirmava as nuvens de cima, quando fortificava as fontes do abysmo,
Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29 Quando punha ao mar o seu termo, para que as aguas não trespassassem o seu mando, quando compunha os fundamentos da terra.
Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30 Então eu estava com elle por alumno: e eu era cada dia as suas delicias, folgando perante elle em todo o tempo;
Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31 Folgando no seu mundo habitavel, e achando as minhas delicias com os filhos dos homens.
Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32 Agora, pois, filhos, ouvime, porque bemaventurados serão os que guardarem os meus caminhos.
A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33 Ouvi a correcção, e sêde sabios, e não a rejeiteis.
Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34 Bemaventurado o homem que me dá ouvidos, velando ás minhas portas cada dia, esperando ás hombreiras das minhas entradas.
Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35 Porque o que me achar achará a vida, e alcançará favor do Senhor.
Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36 Mas o que peccar contra mim violentará a sua propria alma: todos os que me aborrecem amam a morte.
Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
