Provérbios 26
1 Como a neve no verão, e como a chuva na sega, assim não convem ao louco a honra.
Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
2 Como ao passaro o vaguear, como á andorinha o voar, assim a maldição sem causa não virá.
Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
3 O açoite para o cavallo, o freio para o jumento, e a vara para as costas dos tolos.
Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
4 Não respondas ao tolo segundo a sua estulticia; para que tambem te não faças similhante a elle.
Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
5 Responde ao tolo segundo a sua estulticia; para que não seja sabio aos seus olhos.
Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
6 Os pés corta, e o damno bebe, quem manda mensagens pela mão d'um tolo.
Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
7 Como as pernas do côxo, que pendem frouxas, assim é o proverbio na bocca dos tolos.
Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
8 Como o que ata a pedra preciosa na funda, assim é aquelle que dá honra ao tolo.
Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
9 Como o espinho que entra na mão do bebado, assim é o proverbio na bocca dos tolos.
Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
10 Os grandes molestam a todos, e alugam os tolos e transgressores.
Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
11 Como o cão que torna ao seu vomito, assim é o tolo que reitera a sua estulticia.
Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
12 Tens visto a um homem que é sabio a seus proprios olhos? maior esperança ha do tolo do que d'elle.
Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
13 Diz o preguiçoso: Um leão está no caminho; um leão está nas ruas
Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
14 Como a porta se revolve nos seus gonzos, assim o preguiçoso na sua cama.
Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
15 O preguiçoso esconde a sua mão no seio: enfada-se de tornal-a á sua bocca.
Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
16 Mais sabio é o preguiçoso a seus olhos do que sete homens que bem respondem.
Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
17 O que, passando, se entremette em pleito alheio é como aquelle que toma um cão pelas orelhas.
Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
18 Como o louco que lança de si faiscas, frechas, e mortandades,
Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
19 Assim é o homem que engana o seu proximo, e diz: Não o fiz eu por brincar?
Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
20 Sem lenha, o fogo se apagará; e, não havendo murmurador, cessará a contenda.
Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
21 Como o carvão é para as brazas, e a lenha para o fogo, assim é o homem contencioso para accender rixas.
Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
22 As palavras do murmurador são como as palavras do espancado, e ellas descem ao intimo do ventre.
Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
23 Como o caco coberto d'escorias de prata, assim são os labios ardentes com o coração maligno.
Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
24 Aquelle que aborrece se contrafaz pelos seus beiços, mas no seu interior encobre o engano.
Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
25 Quando te supplicar com a sua voz, não te fies n'elle, porque sete abominações ha no seu coração.
Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
26 Cujo odio se encobre com engano; a sua malicia se descobrirá na congregação.
Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
27 O que cava uma cova n'ella cairá; e o que revolve a pedra esta sobre elle tornará.
Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
28 A lingua falsa aborrece aos que ella afflige, e a bocca lubrica obra a ruina.
Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
