< Jó 9 >

1 Então Job respondeu, e disse:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Na verdade sei que assim é; porque como se justificaria o homem para com Deus?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 Se quizer contender com elle, nem a uma de mil coisas lhe poderá responder.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Elle é sábio de coração, e forte de forças: quem se endureceu contra elle, e teve paz?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Elle é o que transporta as montanhas, sem que o sintam, e o que as transtorna no seu furor.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 O que remove a terra do seu logar, e as suas columnas estremecem.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 O que falla ao sol, e não sae, e sella as estrellas.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 O que só estende os céus, e anda sobre os altos do mar.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 O que faz a Ursa, o Orion, e o Setestrello, e as recamaras do sul.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 O que faz coisas grandes, que se não podem esquadrinhar: e maravilhas taes que se não podem contar.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Eis que passa por diante de mim, e não o vejo: e torna a passar perante mim, e não o sinto.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Eis que arrebata; quem lh'o fará restituir? quem lhe dirá: Que é o que fazes?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Deus não revogará a sua ira: debaixo d'elle se encurvam os auxiliadores soberbos.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 Quanto menos lhe responderia eu! ou escolheria diante d'elle as minhas palavras!
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 A quem, ainda que eu fosse justo, lhe não responderia: antes ao meu Juiz pediria misericordia.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Ainda que chamasse, e elle me respondesse, nem por isso creria que désse ouvidos á minha voz.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 Porque me quebranta com uma tempestade, e multiplica as minhas chagas sem causa.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 Nem me concede o respirar, antes me farta d'amarguras.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Quanto ás forças, eis que elle é o forte: e, quanto ao juizo, quem me citará com elle?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Se eu me justificar, a minha bocca me condemnará: se fôr recto, então me declarará por perverso.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Se fôr recto, não estimo a minha alma: deprezo a minha vida.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 A coisa é esta; por isso eu digo que elle consome ao recto e ao impio.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Matando o açoite de repente, então se ri da prova dos innocentes.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 A terra se entrega na mão do impio; elle cobre o rosto dos juizes: se não é elle, quem é logo?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 E os meus dias são mais velozes do que um correio: fugiram, e nunca viram o bem.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 Passam como navios veleiros: como aguia que se lança á comida.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Se eu disser: Me esquecerei da minha queixa, e mudarei o meu rosto, e tomarei alento;
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 Receio todas as minhas dôres, porque bem sei que me não terás por innocente.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 E, sendo eu impio, por que trabalharei em vão?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Ainda que me lave com agua de neve, e purifique as minhas mãos com sabão,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Ainda me submergirás no fosso, e os meus proprios vestidos me abominarão.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Porque elle não é homem, como eu, a quem eu responda, vindo juntamente a juizo.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Não ha entre nós arbitro que ponha a mão sobre nós ambos.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Tire elle a sua vara de cima de mim, e não me amedronte o seu terror.
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Então fallarei, e não o temerei; porque assim não estou comigo.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

< Jó 9 >