< Jó 6 >
1 Então Job respondeu, e disse:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Oh se a minha magoa rectamente se pezasse, e a minha miseria juntamente se alçasse n'uma balança!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Porque na verdade mais pesada seria, do que a areia dos mares: por isso é que as minhas palavras se me afogam.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 Porque as frechas do Todo-poderoso estão em mim, cujo ardente veneno me chupa o espirito: os terrores de Deus se armam contra mim.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Porventura zurrará o jumento montez junto á relva? ou berrará o boi junto ao seu pasto?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Ou comer-se-ha sem sal o que é insipido? ou haverá gosto na clara do ovo?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 A minha alma recusa tocal-o, pois é como a minha comida fastienta.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Quem dera que se cumprisse o meu desejo, e que Deus me désse o que espero!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 E que Deus quizesse quebrantar-me, e soltasse a sua mão, e me acabasse!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Isto ainda seria a minha consolação, e me refrigeraria no meu tormento, não me perdoando elle; porque não occultei as palavras do Sancto.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Qual é a minha força, para que eu espere? ou qual é o meu fim, para que prolongue a minha vida?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 É porventura a minha força a força de pedra? Ou é de cobre a minha carne?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Ou não está em mim a minha ajuda? ou desamparou-me a verdadeira sabedoria?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 Ao que está afflicto devia o amigo mostrar compaixão, ainda ao que deixasse o temor do Todo-poderoso.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Meus irmãos aleivosamente me fallaram, como um ribeiro, como a torrente dos ribeiros que passam.
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Que estão encobertos com a geada, e n'elles se esconde a neve.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 No tempo em que se derretem com o calor se desfazem, e em se aquentando, desapparecem do seu logar.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Desviam-se as veredas dos seus caminhos: sobem ao vacuo, e perecem.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Os caminhantes de Tema os vêem; os passageiros de Sheba olham para elles.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 Foram envergonhados, por terem confiado e, chegando ali, se confundem.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Agora sois similhantes a elles: vistes o terror, e temestes.
Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Disse-vos eu: Dae-me ou offerecei-me da vossa fazenda presentes?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 Ou livrae-me das mãos do oppressor? ou redemi-me das mãos dos tyrannos?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Ensinae-me, e eu me calarei: e dae-me a entender em que errei.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Oh! quão fortes são as palavras da boa razão! mas que é o que argue a vossa arguição?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Porventura buscareis palavras para me reprehenderdes, visto que as razões do desesperado estão como vento?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Mas antes lançaes sortes sobre o orphão; e cavaes uma cova para o vosso amigo.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Agora pois, se sois servidos, virae-vos para mim; e vede se minto em vossa presença.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Voltae pois, não haja iniquidade: tornae-vos, digo, que ainda a minha justiça apparecerá n'isso.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Ha porventura iniquidade na minha lingua? Ou não poderia o meu paladar dar a entender as minhas miserias?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?