Jó 37
1 Sobre isto tambem treme o meu coração, e salta do seu logar.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Attentamente ouvi o movimento da sua voz, e o sonido que sae da sua bocca.
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Elle o envia por debaixo de todos os céus, e a sua luz até aos confins da terra.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Depois d'isto brama com grande voz, troveja com a sua alta voz; e, ouvida a sua voz, não tarda com estas coisas.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Com a sua voz troveja Deus maravilhosamente: faz grandes coisas, e nós as não comprehendemos.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Porque á neve diz: Está sobre a terra: como tambem ao aguaceiro e á sua forte chuva.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Elle sella as mãos de todo o homem, para que conheça todos os homens de sua obra.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 E as bestas entram nos seus esconderijos e ficam nas suas cavernas.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 Da recamara sae o pé de vento, e dos ventos dispersivos o frio.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Pelo assopro de Deus se dá a geada, e as largas aguas se endurecem.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Tambem com a humidade carrega as grossas nuvens, e esparge a nuvem da sua luz.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Então ellas, segundo o seu prudente conselho, se tornam pelas espheras, para que façam tudo quanto lhes ordena sobre a superficie do mundo habitavel,
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 Seja que por vara, ou para a sua terra, ou por beneficencia as faça vir.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 A isto, ó Job, inclina os teus ouvidos: põe-te em pé, e considera as maravilhas de Deus.
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Porventura sabes tu quando Deus considera n'ellas, e faz resplandecer a lua da sua nuvem?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Tens tu noticia do equilibrio das grossas nuvens e das maravilhas de aquelle que é perfeito nos conhecimentos,
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Ou de como os teus vestidos aquecem, quando do sul ha calma sobre a terra?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Ou estendeste com elle os céus, que estão firmes como espelho fundido?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Ensina-nos o que lhe diremos; porque nós nada poderemos pôr em boa ordem, por causa das trevas.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Ou ser-lhe-hia contado, quando eu assim fallasse? dir-lhe-ha alguem isso? pois será devorado.
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 E agora se não pode olhar para o sol, quando resplandece nos céus; passando e purificando-os o vento.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 O esplendor de oiro vem do norte: pois em Deus ha uma tremenda magestade.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Ao Todo-poderoso não podemos alcançar; grande é em potencia; porém a ninguem opprime em juizo e grandeza de justiça.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Por isso o temem os homens: elle não respeita aos sabios de coração.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
