Jó 32
1 Então aquelles tres homens cessaram de responder a Job; porque era justo aos seus proprios olhos.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 E accendeu-se a ira d'Elihu, filho de Baracheel o buzita, da familia de Ram: contra Job se accendeu a sua ira, porque se justificava a si mesmo, mais do que a Deus.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Tambem a sua ira se accendeu contra os seus tres amigos: porque, não achando que responder, todavia condemnavam a Job.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Elihu porém esperou que Job fallasse; porquanto tinham mais edade do que elle.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Vendo pois Elihu que já não havia resposta na bocca d'aquelles tres homens, a sua ira se accendeu.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 E respondeu Elihu, filho de Baracheel o buzita, e disse: Eu sou de menos edade, e vós sois edosos; receei-me e temi de vos declarar a minha opinião.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Dizia eu: Fallem os dias, e a multidão doa annos ensine a sabedoria.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Na verdade, ha um espirito no homem, e a inspiração do Todo-poderoso os faz entendidos.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Os grandes não são os sabios, nem os velhos entendem juizo.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Pelo que digo: Dae-me ouvidos, e tambem eu declararei a minha opinião.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Eis que aguardei as vossas palavras, e dei ouvidos ás vossas considerações, até que buscasseis razões.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Attentando pois para vós, eis que nenhum de vós ha que possa convencer a Job, nem que responda ás suas razões:
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Para que não digaes: Achamos a sabedoria; Deus o derribou, e não homem algum.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Ora elle não dirigiu contra mim palavra alguma, nem lhe responderei com as vossas palavras.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Estão pasmados, não respondem mais, faltam-lhes as palavras.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Esperei pois, porém não fallam: porque já pararam, e não respondem mais.
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Tambem eu responderei pela minha parte: tambem eu declararei a minha opinião.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Porque estou cheio de palavras, e aperta-me o espirito do meu ventre.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Eis que o meu ventre é como o mosto, sem respiradouro, e virá a arrebentar, como odres novos.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Fallarei, e respirarei: abrirei os meus labios, e responderei.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Oxalá eu não faça accepção de pessoas, nem use de sobrenomes com o homem!
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Porque não sei usar de sobrenomes: em breve me levaria o meu Creador.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
