Jó 24
1 Visto que do Todo-poderoso se não encobriram os tempos porque, os que o conhecem, não vêem os seus dias?
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2 Até os limites removem: roubam os rebanhos, e os apascentam.
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3 Levam o jumento do orphão: tomam em penhor o boi da viuva.
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4 Desviam do caminho aos necessitados; e os miseraveis da terra juntos se escondem d'elles.
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5 Eis que, como jumentos montezes no deserto, saem á sua obra, madrugando para a preza: o campo raso dá mantimento a elles e aos seus filhos.
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6 No campo segam o seu pasto, e vindimam a vinha do impio.
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7 Ao nu fazem passar a noite sem roupa, não tendo elle coberta contra o frio.
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8 Das correntes das montanhas são molhados, e, não tendo refugio, abraçam-se com as rochas.
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9 Ao orphãosinho arrancam dos peitos, e penhoram o que ha sobre o pobre.
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10 Fazem com que os nus vão sem vestido e famintos aos que carregam com as espigas.
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11 Entre as suas paredes espremem o azeite: pisam os lagares, e ainda teem sêde.
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12 Desde as cidades gemem os homens, e a alma dos feridos exclama, e comtudo Deus lh'o não imputa como loucura.
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13 Elles estão entre os que se oppõem á luz: não conhecem os seus caminhos d'ella, e não permanecem nas suas veredas.
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14 De madrugada se levanta o homicida, mata o pobre e necessitado, e de noite é como o ladrão.
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15 Assim como o olho do adultero aguarda o crepusculo, dizendo: Não me verá olho nenhum: e occulta o rosto,
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16 Nas trevas minam as casas que de dia se assignalaram: não conhecem a luz.
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17 Porque a manhã para todos elles é como a sombra de morte; porque, sendo conhecidos, sentem os pavores da sombra da morte.
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18 É ligeiro sobre a face das aguas; maldita é a sua parte sobre a terra: não se vira pelo caminho das vinhas.
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19 A seccura e o calor desfazem as aguas da neve; assim desfará a sepultura aos que peccaram. (Sheol h7585)
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol h7585)
20 A madre se esquecerá d'elle, os bichos o comerão gostosamente; nunca mais haverá lembrança d'elle: e a iniquidade se quebrará como arvore.
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21 Afflige á esteril que não pare, e á viuva não faz bem
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22 Até aos poderosos arrasta com a sua força: se se levanta, não ha vida segura.
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23 Se Deus lhes dá descanço, estribam-se n'isso: seus olhos porém estão nos caminhos d'elles.
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24 Por um pouco se alçam, e logo desapparecem: são abatidos, encerrados como todos, e cortados como as cabeças das espigas.
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25 Se agora não é assim, quem me desmentirá e desfará as minhas razões?
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
