Jó 12
1 Então Job respondeu, e disse:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Na verdade, que só vós sois o povo, e comvosco morrerá a sabedoria.
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 Tambem eu tenho um coração como vós, e não vos sou inferior: e quem não sabe taes coisas como estas?
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Eu sou irrisão aos meus amigos; eu, que invoco a Deus, e elle me responde; o justo e o recto servem de irrisão.
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 Tocha desprezivel é na opinião do que está descançado, aquelle que está prompto a tropeçar com os pés.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 As tendas dos assoladores teem descanço, e os que provocam a Deus estão seguros; nas suas mãos Deus lhes põe tudo.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 Mas, pergunta agora ás bestas, e cada uma d'ellas t'o ensinará: e ás aves dos céus, e ellas t'o farão saber;
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 Ou falla com a terra, e ella t'o ensinará: até os peixes do mar t'o contarão.
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Quem não entende por todas estas coisas que a mão do Senhor faz isto?
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 Em cuja mão está a alma de tudo quanto vive, e o espirito de toda a carne humana.
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 Porventura o ouvido não provará as palavras, como o paladar gosta as comidas?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 Com os edosos está a sabedoria, e na longura de dias o entendimento.
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 Com elle está a sabedoria e a força: conselho e entendimento tem.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Eis que elle derriba, e não se reedificará: encerra o homem, e não se lhe abrirá.
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Eis que elle retem as aguas, e se seccam; e as larga, e transtornam a terra.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 Com elle está a força e a sabedoria: seu é o errante e o que o faz errar.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 Aos conselheiros leva despojados, e aos juizes faz desvairar.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 Solta a atadura dos reis, e ata o cinto aos seus lombos.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Aos principes leva despojados, aos poderosos transtorna.
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 Aos acreditados tira a falla, e toma o entendimento aos velhos.
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 Derrama desprezo sobre os principes, e affrouxa o cinto dos violentos.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 As profundezas das trevas manifesta, e a sombra da morte traz á luz.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 Multiplica as gentes e as faz perecer; espalha as gentes, e as guia.
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 Tira o coração aos chefes das gentes da terra, e os faz vaguear pelos desertos, sem caminho.
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 Nas trevas andam ás apalpadelas, sem terem luz, e os faz desatinar como ebrios.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
