< 11 >

1 Então respondeu Sofar, o naamathita, e disse
چۆفەری نەعماتیش وەڵامی دایەوە:
2 Porventura não se dará resposta á multidão de palavras? E o homen fallador será justificado?
«ئایا ئەم هەموو قسانە شایانی وەڵام نین، یاخود پیاوی زۆربڵێ ئەستۆپاک دەبێت؟
3 A's tuas mentiras se hão de calar os homens? E zombarás tu sem que ninguem te envergonhe?
ئایا قسە پووچەکانت خەڵکی بێدەنگ دەکات، یان گاڵتە دەکەیت و کەس نییە شەرمەزارت بکات؟
4 Pois tu disseste: A minha doutrina é pura, e limpo sou aos teus olhos.
بە خودا دەڵێیت”باوەڕم بێگەردە و من لەبەرچاوی تۆدا پاکم،“
5 Mas, na verdade, oxalá que Deus fallasse e abrisse os seus labios contra ti!
بەڵام خۆزگە خودا دەدوا و لێوەکانی بەرامبەر بە تۆ دەکردەوە و
6 E te fizesse saber os segredos da sabedoria, que ella é multiplice em efficacia; pelo que sabe que Deus exige de ti menos do que merece a tua iniquidade.
نهێنییەکانی دانایی بۆت ئاشکرا دەکرد، چونکە دانایی لایەکی ئاشکرا و لایەکی شاردراوەشی هەیە، جا دەتزانی کە خودا لە تاوانەکەی خۆت کەمتر سزای داویت.
7 Porventura alcançarás os caminhos de Deus? ou chegarás á perfeição do Todo-poderoso?
«ئایا دەتوانیت لە نهێنییەکانی خودا بگەیت؟ ئایا دەتوانیت بگەیتە سنووری خودای هەرە بەتوانا؟
8 Como as alturas dos céus é a sua sabedoria; que poderás tu fazer? mais profunda do que o inferno, que poderás tu saber? (Sheol h7585)
ئەو لە ئاسمان بەرزترە، ئیتر تۆ چی دەکەیت، لە جیهانی مردووان قووڵترە، ئیتر تۆ چی دەزانیت؟ (Sheol h7585)
9 Mais comprida é a sua medida do que a terra: e mais larga do que o mar.
پێوانەکەی لە زەوی درێژترە و لە دەریاش پانترە.
10 Se elle destruir, e encerrar, ou se recolher, quem o fará tornar para traz?
«ئەگەر هات و تۆی خستە بەندیخانەوە و تۆی بردە دادگا، کێ ڕێی لێ دەگرێت؟
11 Porque elle conhece aos homens vãos, e vê o vicio; e não o terá em consideração?
بێگومان ئەو دەزانێت خراپەکاران کێن و خراپەکاری دەبینێت، وا دەزانیت ئاگای لێ نییە؟
12 Mas o homem vão é falto de entendimento; sim, o homem nasce como a cria do jumento montez.
بەڵام پیاوێکی بێ ئەقڵ نابێتە تێگەیشتوو هەتا جاشکی کەرەکێوی وەک مرۆڤ لەدایک نەبێت.
13 Se tu preparaste o teu coração, e estendeste as tuas mãos para elle!
«ئەگەر تۆ دڵی خۆت ئامادە بکەیت و دەستی خۆتی بۆ پان بکەیتەوە،
14 Se ha iniquidade na tua mão, lança-a para longe de ti e não deixes habitar a injustiça nas tuas tendas.
ئەگەر ئەو خراپەیەی لەناو دەستتە دووری بخەیتەوە و نەهێڵیت ستەم لەناو چادرەکەت نیشتەجێ بێت،
15 Porque então o teu rosto levantarás sem macula: e estarás firme, e não temerás.
ئەو کاتە بەبێ کەموکوڕی شەرم ناکەیت و چەسپاو دەبیت و ناترسیت.
16 Porque te esquecerás dos trabalhos, e te lembrarás d'elles como das aguas que já passaram
چەرمەسەری لەبیر دەکەیت و وەک ئاوێکی تێپەڕیو یادی دەکەیتەوە.
17 E a tua vida mais clara se levantará do que o meio dia; ainda que seja trevas, será como a manhã.
ژیانت لە نیوەڕۆ ڕۆشنتر دەبێت و تاریکی وەک ڕووناکی بەیانی لێدێت.
18 E terás confiança; porque haverá esperança; e buscarás e repousarás seguro.
دڵنیا دەبیت، چونکە ئومێدت هەیە، دەوروبەرەکەت دەپشکنیت و بە ئاسوودەییەوە پشوو دەدەیت.
19 E deitar-te-has, e ninguem te espantará; muitos supplicarão o teu rosto.
خۆت مات دەکەیت و کەس نییە هەراسانت بکات و زۆر کەس لە ڕووی تۆ دەپاڕێنەوە.
20 Porém os olhos dos impios desfallecerão, e perecerá o seu refugio: e a sua esperança será o expirar da alma
بەڵام چاوی بەدکاران کوێر دەبن و پەناگا نامێنێت بۆ دەربازبوون؛ ئاواتیان ڕۆح سپاردنە.»

< 11 >