Hebreus 3
1 Pelo que, irmãos sanctos, participantes da vocação celestial, considerae a Jesus Christo, apostolo e summo sacerdote da nossa confissão,
A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše,
2 Sendo fiel ao que o constituiu, como tambem Moysés, em toda a sua casa.
Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl ve všem domě jeho.
3 Porque elle é tido por digno de tanto maior gloria do que Moysés, quanto mais honra do que a casa tem aquelle que a edificou.
Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům.
4 Porque toda a casa é edificada por alguem, porém o que edificou todas as coisas é Deus.
Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest.
5 E, na verdade, Moysés foi fiel em toda a sua casa, como servo, para testemunho das coisas que se haviam de dizer;
A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.
6 Mas Christo, como Filho sobre a sua propria casa, a qual casa somos nós, se tão sómente retivermos firme a confiança e a gloria da esperança até ao fim.
Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.
7 Portanto, como diz o Espirito Sancto, se ouvirdes hoje a sua voz,
Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,
8 Não endureçaes os vossos corações, como na provocação, no dia da tentação no deserto
Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popuzení v den pokušení toho na poušti;
9 Onde vossos paes me tentaram, me provaram, e viram por quarenta annos as minhas obras.
Kdež pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.
10 Por isso me indignei contra esta geração, e disse: Estes sempre erram em seu coração, e não conheceram os meus caminhos:
Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.
11 Assim jurei na minha ira que não entrarão no meu repouso.
Pročež přisáhl jsem v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
12 Olhae, irmãos, que nunca haja em nenhum de vós um coração mau e infiel, para se apartar do Deus vivo.
Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.
13 Antes exhortae-vos uns aos outros cada dia, durante o tempo que se nomeia Hoje, para que nenhum de vós se endureça pelo engano do peccado;
Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.
14 Porque estamos feitos participantes de Christo, se retivermos firmemente o principio da nossa confiança até ao fim.
Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.
15 Entretanto se diz: Hoje, se ouvirdes a sua voz, não endureçaes os vossos corações, como na provocação.
Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení.
16 Porque, havendo-a alguns ouvido, o provocaram; porém não todos os que sairam por Moysés do Egypto.
Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, kteříž vyšli z Egypta skrze Mojžíše.
17 Mas com quem se indignou por quarenta annos? Não foi porventura com os que peccaram, cujos corpos cairam no deserto?
Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichž těla padla na poušti?
18 E a quem jurou que não entrariam no seu repouso, senão aos que foram desobedientes?
A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní.
19 E vemos que não poderam entrar por causa da sua incredulidade.
A vidíme, žeť nemohli vjíti pro nevěru.
