Eclesiastes 7
1 Melhor é a boa fama do que o melhor unguento, e o dia da morte do que o dia do nascimento d'alguem.
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 Melhor é ir á casa do luto do que ir á casa do banquete, porque n'ella é o fim de todos os homens; e os vivos o applicam ao seu coração.
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Melhor é o nojo do que o riso, porque com a tristeza do rosto se encommenda o coração.
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 O coração dos sabios está na casa do luto, mas o coração dos tolos na casa da alegria.
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 Melhor é ouvir a reprehensão do sabio, do que ouvir alguem a canção do tolo.
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 Porque qual o ruido dos espinhos debaixo d'uma panella, tal é o riso do tolo: tambem isto é vaidade.
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Verdadeiramente que a oppressão faria endoidecer até ao sabio, e a peita corrompe o coração.
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Melhor é o fim das coisas do que o principio d'ellas: melhor é o longanimo do que o altivo de coração.
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 Não te apresses no teu espirito a irar-te, porque a ira repousa no seio dos tolos.
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Nunca digas: Porque foram os dias passados melhores do que estes? porque nunca com sabedoria isto perguntarias.
Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Tão boa é a sabedoria como a herança, e d'ella os que vêem o sol tiram proveito.
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 Porque a sabedoria serve de sombra, como de sombra serve o dinheiro; mas a excellencia do conhecimento é que a sabedoria dá vida ao seu possuidor.
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Attenta para a obra de Deus; porque quem poderá endireitar o que elle fez torto?
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 No dia da prosperidade goza do bem, mas no dia da adversidade considera; porque tambem Deus fez a este em opposição áquelle, para que o homem nada ache do que haverá depois d'elle.
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 Tudo isto vi nos dias da minha vaidade: ha um justo que perece na sua justiça, e ha um impio que prolonga os seus dias na sua maldade.
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Não sejas demasiadamente justo, nem demasiadamente sabio: para que te destruirias a ti mesmo?
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Não sejas demasiadamente impio, nem sejas demasiadamente louco: para que morrerias fóra de teu tempo?
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 Bom é que retenhas isto, e tambem d'isto não retires a tua mão; porque quem teme a Deus escapa de tudo isto.
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 A sabedoria fortalece ao sabio, mais do que dez governadores que haja na cidade.
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 Na verdade que não ha homem justo sobre a terra, que faça bem, e nunca peque.
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Tão pouco appliques o teu coração a todas as palavras que se disserem, para que não venhas a ouvir que o teu servo te amaldiçoa.
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 Porque o teu coração tambem já confessou muitas vezes que tambem tu amaldiçoaste a outros.
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 Tudo isto inquiri com sabedoria; e disse: Sabedoria adquirirei; mas ella ainda estava longe de mim.
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 Longe está o que foi; e o profundissimo quem o achará?
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 Eu virei o meu coração para saber, e inquirir, e buscar a sabedoria e a razão, e para saber a impiedade da estulticia e a doidice dos desvarios.
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 E eu achei uma coisa mais amarga do que a morte, a mulher cujo coração são redes e laços, e as suas mãos ataduras: quem fôr bom diante de Deus escapará d'ella, mas o peccador virá a ser preso por ella.
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 Vedes aqui, isto achei, diz o prégador, conferindo uma coisa com a outra para assim achar a razão d'ellas;
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 A qual ainda busca a minha alma, porém ainda não a achei; um homem entre mil achei eu, mas uma mulher entre todas estas não achei.
Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Vedes aqui, que isto tão sómente achei: que Deus fez ao homem recto, porém elles buscaram muitas invenções.
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
