< I Koryntian 14 >
1 Dążcie do miłości, starajcie się usilnie o duchowe dary, a najbardziej o to, aby prorokować.
Ať je tedy u vás láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost tlumočit Boží slovo.
2 Ten bowiem, kto mówi [obcym] językiem, nie mówi ludziom, ale Bogu, bo nikt go nie rozumie. On zaś w duchu mówi tajemnice.
Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice k Bohu, ale lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí.
3 Ale ten, kto prorokuje, mówi do ludzi dla zbudowania, zachęcenia i pocieszenia.
Jestliže však někdo promluví prorocky, posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují je a podněcují.
4 Kto mówi [obcym] językiem, buduje samego siebie, ale kto prorokuje, buduje kościół.
Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto srozumitelné poselství buduje křesťanské společenství.
5 A chciałbym, żebyście wszyscy mówili językami, bardziej jednak, abyście prorokowali. Większy bowiem [jest] ten, kto prorokuje, niż ten, kto mówi [obcymi] językami, chyba że tłumaczy, aby kościół był zbudowany.
Ne že bych vám nepřál, abyste třeba všichni mluvili cizími jazyky, ale přednost dávám tomu, abyste Boží slovo přinášeli srozumitelně. Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu může každý rozumět.
6 Teraz więc, bracia, gdybym przyszedł do was, mówiąc [obcymi] językami, jaki pożytek mielibyście ze mnie, jeślibym nie mówił do was albo przez objawienie, albo przez wiedzę, albo przez proroctwo, albo przez naukę?
Řekněte sami: k čemu by vám bylo, kdybych mluvil jazyky pro vás nesrozumitelnými a nevyložil současně, v čem je poučení, co má smysl vzdělávací a co prorocký?
7 Przecież nawet [przedmioty] martwe, które wydają dźwięki, jak flet albo cytra, gdyby nie wydawały różnych dźwięków, jak można byłoby rozpoznać, co się gra na flecie, a co na cytrze?
Podívejte se na hudební nástroj – třeba harfu nebo varhany. Kdyby se rozezvučely všemi tóny najednou, kdo by v tom poznal nějakou melodii?
8 A gdyby trąba wydawała niewyraźny głos, kto by się przygotowywał do bitwy?
Anebo polnice: když zatroubí nezřetelně, kdo rozezná signál k boji?
9 Tak i wy, jeśli nie wypowiecie językiem zrozumiałych słów, jakże ktoś zrozumie, co się mówi? Na wiatr bowiem będziecie mówić.
Stejně tak vaše řeč: není-li srozumitelná, nikomu nic nedá. Mluvíte do větru.
10 Na świecie jest zapewne mnóstwo różnych głosów i żaden [z nich] nie jest bez znaczenia.
Na světě se mluví stovkami různých jazyků a kdo je zná, krásně se jimi dorozumí.
11 Jeśli więc nie będę rozumiał znaczenia głosu, będę cudzoziemcem dla tego, kto mówi, a ten, kto mówi, będzie cudzoziemcem dla mnie.
Když ale na mne mluví někdo slovy, jejichž význam neznám, zůstaneme si navzájem cizinci.
12 Tak i wy, ponieważ usilnie zabiegacie o dary duchowe, starajcie się obfitować w to, co buduje kościół.
Vím, že usilujete o duchovní obdarování. Snažte se tedy vyniknout hlavně v tom, co pomáhá budovat církev.
13 Dlatego ten, kto mówi [obcym] językiem, niech się modli, aby mógł tłumaczyć.
Proto radím tomu, kdo mluví neznámým jazykem: modli se, abys uměl vyložit, co říkáš.
14 Jeśli bowiem modlę się [obcym] językiem, mój duch się modli, ale mój rozum nie odnosi korzyści.
Když totiž někdo hovoří takovým jazykem, modlí se sice jeho duch, ale bez účasti rozumu.
15 Cóż więc? Będę się modlił duchem, będę się też modlił i rozumem. Będę śpiewał duchem, będę też śpiewał i rozumem.
Co s tím? I já se chci modlit vroucně, ale tak, abych se zároveň modlil rozumem. A když zpívám k Boží oslavě, chci ho chválit i svým rozumem.
16 Jeśli bowiem będziesz błogosławił duchem, jakże ktoś spośród nieuczonych na twoje dziękczynienie odpowie „Amen”, skoro nie rozumie, co mówisz?
Jak by mohl obyčejný posluchač připojit svůj souhlas k modlitbě, kdyby nerozuměl jejím slovům? I kdyby byla sebeupřímnější, nic z ní nemá.
17 Ty wprawdzie dobrze dziękujesz, ale drugi się nie buduje.
18 Dziękuję mojemu Bogu, że mówię językami więcej niż wy wszyscy.
Jsem vděčný Bohu, že mne tímto darem obdaroval víc, než kohokoliv z vás.
19 Lecz w kościele wolę powiedzieć pięć słów zrozumiałych, aby i innych nauczyć, niż dziesięć tysięcy słów [obcym] językiem.
Přesto ve shromáždění povím raději pět srozumitelných vět než tisíce slov nesrozumitelných.
20 Bracia, nie bądźcie dziećmi w rozumieniu, ale bądźcie dziećmi w złośliwości, a w rozumieniu bądźcie dojrzali.
Bratři, nebuďte dětinští. Zlo ať je vám cizí jako nemluvňatům, ale jinak myslete jako dospělí lidé.
21 W Prawie jest napisane: [Przez ludzi] obcych języków i [przez] usta obcych będę mówić do tego ludu, ale i tak mnie nie usłuchają, mówi Pan.
Ve starozákonním proroctví říká Bůh: „Pošlu k nim cizince, aby k nim promluvili cizím jazykem, ale ani těm nebudou naslouchat.“
22 Dlatego języki są znakiem nie dla wierzących, lecz dla niewierzących, proroctwo zaś nie dla niewierzących, lecz dla wierzących.
Ten nesrozumitelný jazyk tedy sotva někoho přivede k víře; a kdo již křesťanem je, potřebuje taky slyšet spíš jasné Boží pravdy.
23 Jeśli więc cały kościół zbiera się w jednym miejscu i wszyscy mówią obcymi językami, a wejdą [tam] nieuczeni albo niewierzący, czy nie powiedzą, że szalejecie?
Představte si, že se sejdete, každý z vás bude mluvit jiným jazykem a teď mezi vás přijde nezasvěcený nebo nevěřící člověk. Neřekne si, že vám nejspíš přeskočilo?
24 Ale jeśli wszyscy prorokują, a wejdzie [jakiś] niewierzący albo nieuczony, będzie przekonany i osądzony przez wszystkich;
Když ale všichni budete tlumočit Boží pravdu jasnou řečí, pak to, co nahodilý host uslyší, zasáhne jeho svědomí.
25 I tak zostaną objawione tajemnice jego serca, a on upadnie na twarz, odda pokłon Bogu i wyzna, że prawdziwie Bóg jest w was.
Bude usvědčován a jeho nejtajnější myšlenky budou odkrývány, takže padne na kolena a vyzná: Mezi vámi je určitě Bůh!
26 Cóż więc, bracia? Gdy się zbieracie, każdy z was ma psalm, ma naukę, ma język, ma objawienie, ma tłumaczenie. Niech to wszystko służy zbudowaniu.
Jaký závěr z toho udělat? Když se sejdete, jeden poslouží zpěvem, jiný poučením, další poselstvím od Boha a další zase jeho výkladem. Pro všechny tu platí jediné pravidlo: aby to, co dělají, bylo k prospěchu celé obci věřících.
27 Jeśli ktoś mówi językami, [niech to czyni] dwóch albo najwięcej trzech, i to po kolei, a jeden niech tłumaczy.
Pokud jde o mluvení cizím jazykem, ať tedy mluví nejvýše dva nebo tři, ale pěkně jeden po druhém a zároveň ať to někdo překládá.
28 A jeśli nie ma tłumacza, niech milczy w kościele [ten, kto mówi obcym językiem], a niech mówi [samemu] sobie i Bogu.
Když se nenajde nikdo, kdo by byl schopen to učinit, ať toho mluvící raději nechá nebo mluví s Bohem potichu, sám pro sebe.
29 Prorocy zaś niech mówią po dwóch albo trzech, a inni niech rozsądzają.
Také ti, kterým se dostálo zvláštního Božího poselství, ať hovoří jen dva nebo tři, ostatní ať o něm uvažují.
30 A gdyby innemu z siedzących zostało coś objawione, pierwszy niech milczy.
Jestliže Bůh odhalí něco dalšímu z přítomných, zatímco předchozí ještě mluví, má mu být postoupeno slovo. Tak se dostane na všechny, kdo mají co říci pro pomoc a povzbuzení ostatním.
31 Możecie bowiem wszyscy, jeden po drugim prorokować, aby się wszyscy uczyli i wszyscy zostali pocieszeni.
32 A duchy proroków są poddane prorokom.
Pamatujte, že kdo mluví z Božího pověření, umí se také odmlčet a čekat, až na něj zase přijde řada.
33 Bóg bowiem nie jest [Bogiem] nieładu, lecz pokoju, jak we wszystkich kościołach świętych.
Bůh si nelibuje ve zmatku a hluku, ale v řádu a pokoji.
34 Niech wasze kobiety milczą w kościołach. Bo nie pozwala się im mówić, ale mają być poddane, jak też prawo mówi.
Zatím jsem se nikde nesetkal s tím, aby ženy zasahovaly do průběhu křesťanských shromáždění. Ať to tedy nedělají ani u vás.
35 A jeśli chcą się czegoś nauczyć, niech w domu pytają swoich mężów. Hańbą bowiem jest dla kobiety mówić w kościele.
Pro ně je vhodnější přijímat usnesení mužů než s nimi diskutovat; konečně jim to ukládá i zákon.
36 Czy od was wyszło słowo Boże? Czy tylko do was przyszło?
Jestli se jim něco nezdá, ať si to nechají doma vyložit od manžela a nedohadují se na veřejnosti. Někomu se to jistě nebude líbit, ale nemyslete si, že právě vy v Korintu rozumíte všemu nejlíp. Nejste první ani jediní, kdo přijali Krista za svého pána.
37 Jeśli ktoś uważa się za proroka albo [człowieka] duchowego, niech uzna, że to, co wam piszę, jest nakazem Pana.
A jestli někdo tam u vás tvrdí, že má zvláštní nadání slyšet Boží hlas a jiné schopnosti z Božího Ducha, měl by tím spíš pochopit, že to, co vám říkám, pochází od Boha.
38 A jeśli ktoś jest w niewiedzy, niech pozostanie w niewiedzy.
Kdo to odmítá uznat, ten sám nemá nárok na uznání.
39 Tak więc, bracia, starajcie się usilnie, abyście prorokowali, i nie zabraniajcie mówić [obcymi] językami.
Tak tedy, milí bratři, proste Boha o to, abyste mohli hlásat jeho pravdy. Nebraňte mluvit cizími jazyky,
40 Wszystko niech się odbywa godnie i w [należytym] porządku.
ale všechno ať má svůj pořádek a kázeň.