< ایوب 9 >

آنگاه ایوب پاسخ داد: 1
Odpověděv pak Job, řekl:
آنچه گفتی کاملاً درست است. اما انسان چگونه می‌تواند در نظر خدا بی‌گناه محسوب شود؟ 2
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
اگر بخواهد با او بحث کند نمی‌تواند حتی به یکی از هزار سؤالی که می‌کند پاسخ دهد؛ 3
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
زیرا خدا دانا و تواناست و کسی را یارای مقاومت با او نیست. 4
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
ناگهان کوهها را به حرکت درمی‌آورد و با خشم آنها را واژگون می‌سازد، 5
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
زمین را از جایش تکان می‌دهد و پایه‌های آن را می‌لرزاند. 6
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
اگر او فرمان دهد آفتاب طلوع نمی‌کند و ستارگان نمی‌درخشند. 7
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
او بر دریاها حرکت می‌کند. او به تنهایی آسمانها را گسترانیده 8
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
و دب اکبر، جبار، ثریا و ستارگان جنوبی را آفریده است. 9
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
او اعمال حیرت‌آور می‌کند و کارهای عجیب او را حد و مرزی نیست. 10
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
از کنار من می‌گذرد و او را نمی‌بینم، عبور می‌نماید و او را احساس نمی‌کنم. 11
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
هر که را بخواهد از این دنیا می‌برد و هیچ‌کس نمی‌تواند به او اعتراض کرده، بگوید که چه می‌کنی؟ 12
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
خدا خشم خود را فرو نمی‌نشاند. حتی هیولاهای دریا را زیر پا له می‌کند. 13
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
پس من کیستم که پاسخ او را بدهم و یا با او مجادله کنم؟ 14
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
حتی اگر بی‌گناه هم می‌بودم کلامی به زبان نمی‌آوردم و تنها از او تقاضای رحمت می‌کردم. 15
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
حتی اگر او را بخوانم و او حاضر شود، می‌دانم که به حرفهایم گوش نخواهد داد. 16
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
زیرا گردبادی می‌فرستد و مرا در هم می‌کوبد و بی‌جهت زخمهایم را زیاد می‌کند. 17
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
نمی‌گذارد نفس بکشم؛ زندگی را بر من تلخ کرده است. 18
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
چه کسی می‌تواند بر خدای قادر غالب شود؟ چه کسی می‌تواند خدای عادل را به دادگاه احضار کند؟ 19
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
اگر بی‌گناه هم باشم حرفهایم مرا محکوم خواهد کرد؛ و اگر بی عیب هم باشم در نظر او شریر هستم. 20
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
هر چند بی‌گناه هستم، ولی این برای من اهمیتی ندارد، زیرا از زندگی خود بیزارم. 21
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
شریر و بی‌گناه در نظر خدا یکی است. او هر دو را هلاک می‌کند. 22
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
وقتی بلایی دامنگیر بی‌گناهی شده، او را می‌کشد، خدا می‌خندد. 23
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
جهان به دست شریران سپرده شده و خدا چشمان قضات را کور کرده است. اگر این کار خدا نیست، پس کار کیست؟ 24
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
زندگی مصیبت‌بارم مثل دونده‌ای تیزرو، به سرعت سپری می‌شود. روزهای زندگی‌ام می‌گریزد بدون اینکه روی خوشبختی را ببینم. 25
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
سالهای عمرم چون زورقهای تندرو و مانند عقابی که بر صید خود فرود می‌آید، به تندی می‌گذرند. 26
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
حتی اگر شکایاتم را فراموش کنم، صورت غمگینم را کنار گذاشته و شاد باشم، 27
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
باز هم از تمامی دردهای خویش به وحشت می‌افتم زیرا می‌دانم که تو، ای خدا، مرا بی‌گناه نخواهی شمرد. 28
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
پس اگر در هر صورت گناهکارم تلاشم چه فایده دارد؟ 29
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
حتی اگر خود را با صابون بشویم و دستان خود را با اُشنان پاک کنم 30
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
تو مرا در گل و لجن فرو می‌بری، تا آنجا که حتی لباسهایم نیز از من کراهت داشته باشند. 31
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
خدا مثل من فانی نیست که بتوانم به او جواب دهم و با او به محکمه روم. 32
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
ای کاش بین ما شفیعی می‌بود تا ما را با هم آشتی می‌داد، 33
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
آنگاه تو از تنبیه کردن من دست می‌کشیدی و من از تو وحشتی نمی‌داشتم. 34
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
آنگاه می‌توانستم بدون ترس با تو سخن بگویم؛ ولی افسوس که توان آن را ندارم. 35
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

< ایوب 9 >