ਅੱਯੂਬ 13
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 ੯ ਭਲਾ ਇਹ ਚੰਗਾ ਹੋਵੇਗਾ ਕਿ ਉਹ ਤੁਹਾਨੂੰ ਜਾਂਚੇ, ਜਾਂ ਤੁਸੀਂ ਉਹ ਨੂੰ ਧੋਖਾ ਦਿਓਗੇ ਜਿਵੇਂ ਆਦਮੀ ਨੂੰ ਧੋਖਾ ਦਿੰਦੇ ਹੋ?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 ੧੫ ਵੇਖੋ, ਉਹ ਮੈਨੂੰ ਵੱਢ ਸੁੱਟੇਗਾ, ਮੈਨੂੰ ਕੋਈ ਆਸ ਨਹੀਂ, ਤਾਂ ਵੀ ਮੈਂ ਆਪਣੇ ਚਾਲ-ਚਲਣ ਲਈ ਉਹ ਦੇ ਨਾਲ ਵਾਦ-ਵਿਵਾਦ ਕਰਾਂਗਾ।
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 ੨੬ ਕਿਉਂ ਜੋ ਤੂੰ ਮੇਰੇ ਵਿਰੁੱਧ ਕੌੜੀਆਂ ਗੱਲਾਂ ਲਿਖਦਾ ਹੈਂ, ਅਤੇ ਮੇਰੀ ਜੁਆਨੀ ਦੀਆਂ ਬਦੀਆਂ ਮੇਰੇ ਪੱਲੇ ਪਾਉਂਦਾ ਹੈਂ।
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 ੨੭ ਤੂੰ ਮੇਰੇ ਪੈਰਾਂ ਨੂੰ ਕਾਠ ਵਿੱਚ ਠੋਕਦਾ ਹੈਂ, ਅਤੇ ਮੇਰੇ ਸਾਰੇ ਰਾਹਾਂ ਦੀ ਨਿਗਾਹਬਾਨੀ ਕਰਦਾ ਹੈਂ, ਅਤੇ ਮੇਰੇ ਪੈਰਾਂ ਨੂੰ ਕੀਲ ਦਿੰਦਾ ਹੈਂ!
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
