Salomos Høisang 1
1 Høgsongen av Salomo.
Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
2 «Han meg kysse med kyssar av sin munn. For din elsk han er betre enn vin.
Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
3 Dine salvar angar so ljuvt, ein utrend salve er ditt namn. Difor held møyar dei elskar deg.»
Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
4 «Drag meg etter deg. Og me spring. Kongen hev ført meg til sitt hus.» «Me vil fagnast og frygdast i deg. Me vil lova din kjærleik meir enn vin.» Med rette elskar dei deg.
Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
5 «Eg er brun, men like vel væn, de Jerusalems døtter, som Kedars tjeld, som Salomos dørtjeld.
Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
6 Sjå ikkje på at eg er so brun, at soli hev brent meg so. Mor sine søner harmast på meg, og meg sette til vingardsvakt. Eg hev ikkje vakta eigen gard.
Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
7 Seg, du som leikar i min hug, kvar gjæter du no? Kvar held du middagskvild? Må eg sleppa på villa å ganga i hjordi til felagarn’ dine.»
Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
8 «Um du ikkje det veit, du fagraste dros, du fylgje i drifti sitt spor og gjæt dine killingar fram der som hyrdingarn’ buderne hev.»
Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
9 «Med folarn’ for Faraos vogn deg, min hugnad, eg liknar.
Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
10 Di lekkjeprydde kinn er so væn, og din hals med perlor.
Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
11 Lekkjor av gull skal du få med sylv-prikkar på.»
Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
12 «Når kongen i laget sit sat, min narde han anga då.
Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
13 Ein myrra-pung er min ven, som eg ber ved min barm.
Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
14 Ein cyper blom-dusk er min ven meg i En-Gedis hagar.»
Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
15 «Å, kor du er fager, mi møy, kor du er fager! Dine augo er duvor.»
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
16 «Å, kor du er fager, min ven, kor du er ljuv. Og vårt lægje er grønt.
Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
17 Cedrar er bjelkarn’ i vårt hus, cypressar er himling.»
Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
