Salmenes 91

1 Den som sit i gøymsla hjå den Høgste, den som bur i skuggen hjå den Allmegtige,

Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

2 han segjer til Herren: «Mi livd og mi borg, min Gud som eg set mi lit til.»

Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

3 For han frelser deg frå snara til fuglefangaren, frå tynande sott.

Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

4 Med sine fjører løyner han deg, og under hans vengjer finn du livd; skjold og vern er hans truskap.

Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

5 Du skal ikkje ræddast for skræmsl um natti, for pil som flyg um dagen,

Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

6 for pest som fer fram i myrker, for sott som tyner um middagen.

Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

7 Um tusund fell attmed sida di, og ti tusund attmed di høgre hand, so skal det ikkje nå til deg.

Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

8 Du skal berre skoda det med augo dine, og sjå korleis dei ugudlege fær si løn.

Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

9 «For du, Herre, er mi livd, » segjer du. Den Høgste hev du gjort til din bustad.

Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

10 Inkje vondt skal timast deg, og ingi plåga skal koma nær til ditt tjeld.

Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

11 For han skal bjoda sine englar um deg, at dei skal vara deg på alle dine vegar.

Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

12 Dei skal bera deg på hender, so du ikkje skal støyta foten din på nokon stein.

Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

13 På løva og eiterorm skal du treda, du skal trakka ned ungløvor og drakar.

Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

14 «Av di han heng fast ved meg, vil eg fria honom ut; eg vil frelsa honom, av di han kjenner mitt namn.

Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

15 Han skal kalla på meg, og eg skal svara honom, eg er med honom i naud, eg vil fria honom ut og føra honom til æra.

Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

16 Med eit langt liv vil eg metta honom og lata honom sjå mi frelsa.»

Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.