Salmenes 78
1 Ein song til lærdom av Asaf. Lyd, mitt folk, på læra mi, legg øyra til det munnen min talar!
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2 Eg vil opna min munn med fyndord, eg vil lata gåtor frå gamall tid strøyma ut.
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3 Det me hev høyrt og veit, og det våre feder hev fortalt oss,
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 det vil me ikkje dylja for deira born, men fortelja Herrens pris for den komande ætti, og hans styrke og hans under, som han hev gjort.
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5 Han hev sett upp eit vitnemål i Jakob, og ei lov hev han lagt i Israel, som han baud våre feder, til å kunngjera deim for borni,
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6 so den komande ætti, dei born som skulde verta fødde, kunde kjenna deim, at dei kunde koma fram og fortelja um deim til sine born,
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 og setja si von til Gud, og ikkje gløyma Guds verk, men taka vare på hans bodord,
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8 og ikkje vera som deira feder, ei tver og tråssug ætt, ei ætt som ikkje gjorde sitt hjarta fast, og som i si ånd ikkje var trufast mot Gud.
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9 Efraims born, dei væpna bogeskyttarar, dei snudde på stridsdagen.
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10 Dei heldt ikkje Guds pakt og vilde ikkje ferdast i hans lov.
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11 Og dei gløymde hans storverk og hans under som han hadde synt deim.
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 For deira feder hadde han gjort under i Egyptarlandet på Soans mark.
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 Han kløyvde havet og let deim ganga igjenom, og let vatnet standa som ein haug.
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14 Og han leidde deim med skyi um dagen, og heile natti ved elds ljos.
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 Han kløyvde berg i øydemarki og let deim drikka som av store vatsdjup.
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 Og han let bekkjer koma or fjellet og fekk vatn til å renna ned som elvar.
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17 Men dei heldt endå på og synda imot honom, og var tråssuge mot den Høgste i øydemarki.
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18 Og dei freista Gud i sitt hjarta, so dei kravde mat for si lyst.
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 Og dei tala imot Gud, dei sagde: «Kann vel Gud duka bord i øydemarki?
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20 Sjå, han slo i berg, so vatn rann ut, og bekkjer fløymde. Tru han og kann gjeva brød, eller koma med kjøt til sitt folk?»
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 Difor, då Herren høyrde det, vart han harm, og eld loga upp mot Jakob, og vreide reiste seg mot Israel;
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 for dei trudde ikkje på Gud og leit ikkje på hans frelsa.
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23 Og han gav skyerne ovantil, og himmelportarne let han upp.
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24 Og han let manna regna yver deim til føda, og himmelkorn gav han deim.
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 Englebrød fekk menneskje eta, nista sende han deim til mette.
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26 Han let austanvinden fara ut i himmelen, og han førde sunnanvinden fram ved si magt.
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27 Og han let kjøt regna yver deim som dust, og fljugande fuglar som havsens sand,
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28 og han let deim falla ned midt i deira læger, kringum deira bustader.
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29 Og dei åt og vart ovleg mette, og det dei hadde hug på, let han deim få.
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30 Dei var ikkje komne burt frå si lyst, endå hadde dei maten i munnen,
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31 då steig Guds vreide upp imot deim, og han drap deira sterke menner hjå deim, og Israels ungdomar slo han ned.
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32 Med alt dette synda dei endå, og dei trudde ikkje på hans under.
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33 Og han let deira dagar kverva i fåfengd, og deira år i rædsla.
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 Når han slo deim ned, då spurde dei etter honom, og vende um og søkte Gud,
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35 og kom i hug at Gud var deira berg og den høgste Gud var deira atterløysar.
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 Men dei gjølte for honom med sin munn, og laug for honom med si tunga.
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37 Og deira hjarta hekk ikkje fast ved honom, og dei var ikkje true mot hans pakt.
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38 Men han er miskunnsam, han forlet skuld og tyner ikkje, og mange gonger let han sin vreide venda um, og han vakte ikkje heile sin harm.
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39 Og han kom i hug at dei var kjøt, ein andepust som kverv og ikkje kjem att.
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 Kor ofte dei tråssa honom i øydemarki og gjorde honom sorg i audni!
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41 Og dei freista atter Gud og krenkte Israels Heilage.
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42 Dei kom ikkje handi hans i hug, eller den dagen då han fria deim frå fienden,
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 då han gjorde sine teikn i Egyptarland, og sine undergjerningar på Soans mark.
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 Og han gjorde deira elvar til blod, og sine rennande vatn kunde dei ikkje drikka.
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 Han sende imot deim flugesvermar som åt deim upp, og froskar som tynte deim.
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 Og han gav deira grøda til gnagaren og deira arbeid til grashoppen.
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 Han slo deira vintre ned med hagl og deira morbærtre med haglsteinar.
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 Og han gav deira fe til haglet og deira hjorder til eldingarne.
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49 Han sende på deim sin brennande vreide, sinne og harm og trengsla, ei sending av uferds-englar.
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50 Han braut veg for sin vreide, han sparde ikkje deira sjæl for dauden, og deira liv gav han til sotti.
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 Og han slo alle fyrstefødde i Egyptarland, fyrstegrøda av dei sterke i Khams tjeld.
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52 Og han let sitt folk fara av stad som sauer, og førde deim som ei hjord i øydemarki.
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 Og han leidde deim trygt, og dei ræddast ikkje, men havet løynde deira fiendar.
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54 Og han førde deim til sitt heilage landmerke, det fjell som hans høgre hand hadde vunne.
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 Og han dreiv ut heidningar for deim, og let deira land falla til deim som arv, og let Israels ætter bu i deira tjeld.
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 Men dei freista Gud, den Høgste, og tråssa honom, og hans vitnemål agta dei ikkje på.
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57 Og dei veik av og var utrugne som deira feder, dei vende um som ein veik boge.
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58 Dei harma honom med sine haugar og eggja honom med sine avgudar.
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59 Gud høyrde det og vart vreid, og han vart svært leid av Israel.
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 Og han gjekk burt frå sin bustad i Silo, det tjeld han hadde slege upp millom menneskje.
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 Og han let sin styrke verta førd burt som fange, og gav si æra i fiendehand.
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62 Og han gav sitt folk til sverdet, og på sin arv harmast han.
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63 Eld åt deira unge menner, og deira møyar fekk ingen bruresong.
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64 Deira prestar fall for sverdet, og deira enkjor fekk ikkje syrgja
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 Då vakna Herren som ein sovande, som ei kjempa frå rus av vin.
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66 Og han slo sine fiendar attende, og han førde yver deim æveleg skam.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67 Og han støytte burt Josefs tjeld, og Efraims ætt valde han ikkje ut.
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 Men han valde Judas ætt, Sions fjell som han elska.
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 Og han bygde sin heilagdom som høge fjell, liksom jordi som han hev grunnfest til æveleg tid.
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70 Og han valde ut David, sin tenar, og tok honom frå sauegrindarne.
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71 Han førde honom frå lambsauerne som han fylgde, til å gjæta Jakob, sitt folk, og Israel, sin arv.
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72 Og han gjætte deim etter sitt ærlege hjarta, og med si kloke hand leidde han deim.
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
