Salmenes 77

1 Til songmeisteren, for Jedutun; ein salme av Asaf. Eg ropar til Gud, og eg vil skrika; eg ropar til Gud, og han vil venda øyra til meg.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 Den Dagen eg er i naud, søkjer eg Herren, um natti retter eg ut handi, og ho vert ikkje trøytt, mi sjæl vil ikkje lata seg trøysta.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Eg vil koma Gud i hug og sukka, eg vil tenkja etter, og mi ånd vanmegtast. (Sela)

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Du held augo mine vakande, eg er uroleg og talar ikkje.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Eg tenkjer på fordoms dagar, på lengst framfarne år.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 Eg vil koma i hug min strengleik um natti, i mitt hjarta vil eg grunda, og mi ånd vil ransaka.

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 Vil Herren æveleg støyta burt? vil han ikkje lenger visa nåde?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 Er det for all tid ute med hans miskunn? Hev hans lovnad vorte upp i inkje frå ætt til ætt?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 Hev Gud gløymt å vera nådig? Eller hev han i vreide stengt for sin godhug? (Sela)

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Eg segjer: Dette er mi plåga, det er år frå høgre handi til den Høgste.

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Eg vil forkynna Herrens gjerningar, for eg vil minnast dine under frå fordoms tid.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 Og eg vil tenkja etter alt ditt verk, og på dine store gjerningar vil eg grunda.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 Gud, i heilagdom er din veg, kven er ein gud, stor som Gud?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Du er den Gud som gjer under; du hev kunngjort din styrke millom folkeslagi.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 Du hev løyst ditt folk ut med velde, borni åt Jakob og Josef. (Sela)

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Vatni såg deg, Gud, vatni såg deg og bivra, ja, djupi skalv.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Skyerne gav vatn, himmelen dunde, ja, dine piler flaug ikring.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 Di tora dunde i kvervelstormen, eldingar lyste upp jordriket, jordi skalv og riste.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 I havet gjekk din veg, og dine stigar gjenom store vatn, og dine fotspor vart ikkje kjende.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Du førde ditt folk som ei hjord ved handi åt Moses og Aron.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.