Salmenes 73
1 Ein salme av Asaf. Ja, Gud er god mot Israel, mot deim som hev eit reint hjarta.
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2 Men eg - mine føter hadde so nær snåva, det skilde lite at mine stig hadde skride ut.
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3 For eg harmast på dei ovmodige, når eg såg at det gjekk dei gudlause godt.
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4 For dei er frie frå verk til dei døyr, og deira kropp er feit.
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5 Dei veit ikkje av naud som andre folk, og dei vert ikkje plåga som andre menneskje.
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6 Difor er ovmod deira halsprydnad, vald sveiper seg um deim som eit klædeplagg.
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7 Augo deira glytter ut or feitt, deira hjartans tankar bryt fram.
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8 Dei spottar og talar i vondskap um valdsverk, frå høgdi talar dei.
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9 Dei set sin munn til himmelen, og deira tunga fer fram yver jordi.
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10 Difor vendar deira folk seg til, og mykje vatn syg dei inn.
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11 Og dei segjer: «Korleis skulde Gud vita noko? Finst det vel kunnskap hjå den Høgste?»
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12 Sjå desse er ugudlege, og æveleg trygge veks dei i magt.
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13 Ja, fåfengt hev eg reinsa mitt hjarta og tvege mine hender i uskyld,
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14 eg vart like vel plåga heile dagen, og kvar morgon fekk eg tukt.
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15 Dersom eg hadde sagt: «Eg vil tala soleis, » då hadde eg vore utru mot ætti av dine born.
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16 Og når eg tenkte etter korleis eg skulda skyna dette, vart det for mødesamt var det for meg
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17 - til dess eg gjekk inn i Guds heilagdomar og agta på deira ende.
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18 Ja, på hålka set du deim; du let deim falla radt til grunns.
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19 Kor dei vart øydelagde i ein augneblink! Dei gjekk under, fekk ein skræmeleg ende.
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20 Som ein vanvyrder ein draum når ein vaknar, soleis vanvyrder du, Herre, deira bilæte når du vert vaken.
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21 Når mitt hjarta var beiskt, og eg fekk styng i nyro,
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22 då var eg uvitug og skyna inkje, eit fe var eg imot deg.
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23 Men eg er alltid hjå deg, du hev gripe mi høgre hand.
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24 Du vil leida meg med di råd og sidan tek du meg upp til æra.
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25 Kven hev eg i himmelen? Og når du er min, hev eg ingen hug til jordi.
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26 Um mitt kjøt og hjarta vert til inkjes, so er Gud æveleg mitt hjartans berg og min deil.
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27 For sjå, dei som er langt burte frå deg, skal ganga til grunnar; du tyner alle som i hor gjeng frå deg.
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28 Men for meg er det godt å halda meg nær til Gud, eg set mi lit til Herren, Herren, at eg må fortelja alle dine gjerningar.
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
