Salmenes 55
1 Til songmeisteren, med strengleik; ein song til lærdom av David. Gud, vend øyra til mi bøn, og løyn deg ikkje for mi naudbeding!
Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
2 Gjev gaum etter meg og svara meg! Eg er uroleg med mine sorgfyllte tankar, og eg må stynja
Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
3 for rop frå fienden, for trykk frå den ugudlege. For dei velter vondt yver meg, og i vreide forfylgjer dei meg.
A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
4 Mitt hjarta skjelv i meg, og daudens fæle hev falle på meg.
Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
5 Otte og skjelving kjem yver meg og rædsla legg seg på meg.
Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
6 Og eg segjer: «Å, hadde eg vengjer som duva, då skulde eg fljuga burt og finna ein bustad.
I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
7 Sjå, eg vilde fly langt burt, eg vilde finna herbyrge i øydemarki. (Sela)
Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)
8 Eg vilde skunda meg i livd for den føykjande vinden, for stormen.»
Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
9 Sluk deim, Herre, kløyv deira tungemål! For eg ser vald og kiv i byen.
Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
10 Dag og natt renner dei kringum honom på murarne, ugjerd og møda er midt i honom.
Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
11 Tjon er midt i honom, og ikkje vik frå gatorne vald og svik.
Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
12 For ikkje min fiende er det som hæder meg - det kunde eg tola; ikkje min uven er det som briskar seg mot meg - då kunde eg gøyma meg for honom.
Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
13 Men du er det, du som var min likemann, min ven, min kjenning, -
Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
14 me som hadde huglegt samråd med kvarandre, som gjekk til Guds hus med den glade hop.
Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
15 Lat dauden koma brått på deim! Lat deim fara ned til helheimen livande! For vondskap råder i deira bustad og i deira hjarta. (Sheol h7585)
Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)
16 Eg vil ropa til Gud, og Herren skal frelsa meg.
Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
17 Kveld og morgon og middag vil eg klaga og sukka, so vil han høyra mi røyst.
U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
18 Han løyser ut mi sjæl frå strid mot meg og gjev meg fred, for mange er dei mot meg.
Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
19 Gud skal høyra og svara deim - han sit frå fordoms tid, (sela) deim som ikkje vil verta annarleis og som ikkje ottast Gud.
Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
20 Han legg hand på folk som held fred med honom, han bryt si pakt.
Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
21 Ordi frå hans munn er håle som smør, men hans hjarta er fullt av strid. Hans ord er mjukare enn olje, og dei er då utdregne sverd.
Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
22 Kasta byrdi di på Herren, og han skal halda deg uppe! han skal ikkje i all æva lata den rettferdige verta rikka.
Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
23 Men du, Gud, skal støyta deim ned i den djupe grav; blodgiruge og falske menner skal ikkje nå til helvti av si livetid; men eg set mi lit til deg.
Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.
