Salmenes 50
1 Ein salme av Asaf. Gud, Gud Herren talar og kallar på jordi frå solekoma til soleglad.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Frå Sion, fagerleiks kruna, strålar Gud fram.
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Vår Gud kjem og skal ikkje tegja. For hans åsyn gjeng etande eld, og ikring honom stormar det sterkt.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Han kallar på himmelen ovantil og på jordi til å døma sitt folk.
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 «Samla til meg mine trugne, som hev gjort pakt med meg um offer!»
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 Og himlarne forkynner hans rettferd; for Gud er den som skal halda dom. (Sela)
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 «Høyr, mitt folk, eg vil tala; Israel, eg vil vitna imot deg; Gud, din Gud er eg.
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Ikkje for dine offer vil eg lasta deg; dine brennoffer er alltid framfyre meg.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Eg vil ikkje taka uksar frå ditt hus eller bukkar frå dine grindar.
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 For meg høyrer alle dyr i skogen til, fe på fjelli i tusundtal.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Eg kjenner alle fuglar på fjelli, og det som rører seg på marki, er meg for augo.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Um eg var hungrig, vilde eg ikkje segja det til deg; for meg høyrer jordriket til med alt det som fyller det.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Skulde eg eta kjøt av stutar og drikka blod av bukkar?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Ofra lov og takk til Gud og gjev den Høgste det du hev lova,
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 og kalla på meg den dag du er i naud, so vil eg frelsa deg ut, og du skal prisa meg.»
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Men til den ugudlege segjer Gud: «Kva hev du med å fortelja um mine lover og taka mi pakt i din munn,
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 etter di du hatar tukt og kastar mine ord attum deg?
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Når du ser ein tjuv, er du gjerne med honom, og med horkarar er du i lag.
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Din munn slepper du laus til vondt, og di tunga spinn i hop svik.
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Du sit og talar imot bror din, set ein skamflekk på son til mor di.
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 Dette gjorde du, og eg tagde; so tenkte du eg var liksom du sjølv; men eg vil yvertyda deg og leggja det fram for deg.
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Gjev gaum etter dette, de som gløymer Gud, so eg ikkje skal riva burt, og ingen frelser.
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Den som ofrar meg takk, han ærar meg, og den som gjeng den rette veg, honom vil eg lata sjå Guds frelsa!»
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
