< Salmenes 44 >
1 Til songmeisteren; av Korahs born; ein salme til lærdom. Gud, me hev høyrt med våre øyro, våre feder hev fortalt oss den gjerning du gjorde i deira dagar, i forne dagar.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Du dreiv ut heidningarne med di hand, men deim planta du; du øydelagde folkeslag, men deim breidde du ut.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 For ikkje med sitt sverd vann dei landet, og deira arm gav deim ikkje siger, men di høgre hand og din arm og ditt andlits ljos; for du hadde hugnad i deim.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Du, Gud, er min konge; byd at Jakob skal verta frelst!
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Ved deg skal me støyta ned våre fiendar, ved ditt namn skal me treda under føter deim som reiser seg imot oss.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 For min boge lit eg ikkje på, og mitt sverd gjev meg ikkje siger.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 Men du gjev oss siger yver våre fiendar, og deim som hatar oss, gjer du til skammar.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 Av Gud rosar me oss all dagen og lovar ditt namn til æveleg tid. (Sela)
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Og endå hev du støytt oss burt og gjort oss til skam, og du dreg ikkje ut med våre herar.
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Du let oss vika attende for fienden, og dei som hatar oss, fær seg herfang.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Du gjev oss burt som sauer til å eta upp, og spreider oss ikring millom heidningarne.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Du sel ditt folk for ingen ting, og ikkje set du høg pris på deim.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Du gjer oss til hæding for våre grannar, til spott og spe for deim som bur ikring oss.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Du gjer oss til eit ordtøke millom heidningarne; dei rister på hovudet åt oss millom folki.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 Heile dagen stend mi skam for mine augo, og blygsl breider seg yver mitt andlit,
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 ved røysti av spottaren og hædaren, ved syni av fienden og den hemngiruge.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 Alt dette er kome yver oss, endå me ikkje hev gløymt deg og ikkje svike di pakt.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Vårt hjarta veik ikkje frå deg, og våre stig sveiv ikkje ut av din veg,
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 at du skulde slå oss sund der sjakalar bur, og breida oss ned i daudeskugge.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Hadde me gløymt vår Guds namn og rett våre hender ut til ein framand gud,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 skulde Gud då ikkje ransaka det? for han kjenner hjartans løyndomar.
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Men for di skuld vert me drepne all dagen, me er rekna som slagtesauer.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Vakna upp! Kvi søv du, Herre? Vakna då, støyt ikkje burt for alltid!
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Kvi løyner du di åsyn, gløymer vår armodsdom og vår trengsla?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 For vår sjæl er nedbøygd i moldi, vår likam nedtrykt til jordi.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Statt upp til hjelp for oss, og løys oss ut for din nåde skuld!
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.