Salmenes 38
1 Ein salme av David; til minnesofferet. Herre, refs meg ikkje i din vreide, og tukta meg ikkje i din harm!
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 For dine piler er farne ned i meg, og di hand hev falle tungt på meg.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 Det finst inkje friskt i mitt kjøt for din vreide skuld; det er ikkje fred i mine bein for mi synd skuld.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 For mine misgjerningar stig meg yver hovudet, som ei tung byrd er dei meg for tunge.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 Det luftar ilt av mine sår, dei renn av verk for min dårskap skuld.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 Eg er krøkt, reint samanbøygd, heile dagen gjeng eg svartklædd.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 For mine lender er fulle av brand, og det finst inkje frisk i mitt kjøt.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 Eg er reint valen og sundslegen, eg skrik høgt av hjartestynjing.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 Herre, for di åsyn er alt mitt ynskje, og min sukk er ikkje løynd for deg.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 Mitt hjarta slær hardt, mi kraft hev forlate meg, og jamvel mine augo hev mist sitt ljos for meg.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 Mine vener og frendar held seg undan frå mi plåga, og mine næmaste stend langt burte.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 Og dei som ligg etter mitt liv, dei legg ut snaror, og dei som søkjer mi ulukka, dei talar um undergang og tenkjer på svik heile dagen.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 Og eg er som ein dauv, eg høyrer ikkje, og liksom ein mållaus som ikkje let upp sin munn.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Ja, eg er som ein mann som ikkje høyrer, og som ikkje hev motmæle i sin munn.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 For til deg, Herre, stend mi von; du vil svara meg, Herre, min Gud!
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 For eg segjer: «Dei vil elles gleda seg yver meg; når min fot vaggar, høgmodast dei yver meg.»
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 For eg er nær på å falla, og min hugverk er stendigt framfyre meg.
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 For eg må sanna mi skuld, syrgja yver mi synd.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 Og mine fiendar liver, dei er mannsterke, og dei er mange som hatar meg utan orsak.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 Og dei som løner godt med vondt, stend meg imot, av di eg fer etter det gode.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Forlat meg ikkje, Herre! Min Gud, ver ikkje langt ifrå meg!
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Kom meg snart til hjelp, Herre, mi frelsa!
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
