Salmenes 34
1 Av David, då han gjorde seg galen hjå Abimelek, so han jaga honom av, og han gjekk burt. Eg vil lova Herren alle tider, hans pris skal stendigt vera i min munn.
Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel. Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých.
2 Mi sjæl skal rosa seg av Herren; dei spaklyndte skal høyra det og gleda seg.
V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti.
3 Lova Herren storleg med meg, og lat oss saman upphøgja hans namn!
Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme.
4 Eg søkte Herren, og han svara meg og fria meg frå alle mine rædslor.
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne.
5 Dei som skoda upp til honom, lyste av gleda, og deira andlit turvte aldri blygjast.
Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou:
6 Her er ein arming som ropa, og Herren høyrde og frelste honom frå alle hans trengslor.
Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej.
7 Herrens englar lægrar seg rundt ikring deim som ottast honom, og han friar deim ut.
Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.
8 Smaka og sjå at Herren er god! Sæl er den mann som flyr til honom.
Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho.
9 Ottast Herren, de hans heilage, for inkje vantar dei som ottast honom.
Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí.
10 Unge løvor lid naud og svelt, men dei som søkjer Herren, deim vantar det inkje godt.
Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém.
11 Kom born, høyr meg! Eg vil læra dykk otte for Herren.
Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu.
12 Kven er den mann som hev lyst til liv, som ynskjer seg dagar til å sjå lukka?
Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí?
13 Vakta di tunga frå det som vondt er, og lippor for svikfull tale!
Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti.
14 Vik burt frå det vonde og gjer det gode, søk fred og far etter honom!
Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej.
15 Herrens augo er vende til dei rettferdige, og hans øyro til deira rop.
Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich:
16 Herrens åsyn er imot deim som gjer vondt, til å rydja ut deira minne frå jordi.
Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich.
17 Hine ropar, og Herren høyrer og friar deim ut or alle deira trengslor.
Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje.
18 Herren er nær hjå deim som hev eit sundbrote hjarta, og frelser deim som hev ei hugsprengd ånd.
Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá.
19 Mange ulukkor kjem yver den rettferdige, men Herren friar honom ut or deim alle.
Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.
20 Herren tek vare på alle hans bein, ikkje eitt av deim vert brote.
Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána.
21 Ulukka drep den ugudlege, og dei som hatar den rettferdige, vert saka.
Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou.
22 Herren løyser ut deira sjæl som tener honom, og av dei som flyr til honom, vert ingen saka.
Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho.
