Salmenes 18
1 Til songmeisteren; av Herrens tenar David, som førde fram for Herren ordi i denne songen den dag då Herren hadde frelst honom frå alle hans fiendar og frå Saul. Og han sagde: Herre, eg hev deg hjarteleg kjær, min styrke!
Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
2 Herren er min berggrunn og mi festning og min frelsar; min Gud er mitt berg som eg flyr til, min skjold og mitt frelsehorn, mi borg.
Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
3 Eg kallar på Herren som er høglova, og vert frelst frå mine fiendar.
Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
4 Daudsens reip var spente um meg, og bekkjer av vondskap skræmde meg.
Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. (Sheol h7585)
6 I mi trengsla kalla eg på Herren, og eg ropa til min Gud; han høyrde frå sitt tempel mi røyst, og mitt rop kom for hans andlit, til hans øyro.
V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
7 Og jordi skok og riste seg, og grunnvollarne i fjelli skalv, og dei skok seg, for han var vreid.
Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
8 Røyk steig upp or hans nase, og eld frå hans munn åt um seg; gloande kol loga frå honom.
Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
9 Og han lægde himmelen og steig ned, og det var kolmyrker under hans føter.
Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
10 Og han for fram på kerub, og flaug og sveiv på vengjerne åt vinden.
A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
11 Og han gjorde myrker til sitt åklæde rundt ikring seg, til sitt tjeld myrke vatn, tjukke skyer.
Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
12 Frå glansen for hans andlit for hans skyer fram, hagl og gloande kol.
Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
13 Og Herren tora i himmelen, den Høgste let si røyst ljoda: hagl og gloande kol.
I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
14 Og han sende ut sine piler og spreidde deim ikring, og eldingar i mengd og fortulla deim.
Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
15 Då kom djupålarne i vatnom til synes, og grunnvollarne i jordi vart berrsynte ved ditt trugsmål, Herre, ved andepusten frå din nase.
I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
16 Han rette ut handi frå det høge, han greip meg; han drog meg upp or store vatn.
Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
17 Han frelste meg frå min megtige fiende og frå mine hatarar, for dei var meg for sterke.
Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
18 Dei for imot meg på min motgangs dag; men Herren vart min studnad.
Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
19 Han førde meg ut i vidt rom; han frelste meg, for han hadde hugnad i meg.
Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
20 Herren gjorde med meg etter mi rettferd, han lønte meg etter reinleiken i mine hender.
Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
21 For eg tok vare på Herrens vegar og fall ikkje i vondskap frå min Gud.
Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
22 For alle hans lover hadde eg for auga, hans bodord støytte eg ikkje frå meg.
Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
23 Og eg var ulastande for honom og tok meg i vare for mi synd.
Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
24 Og Herren lønte meg etter mi rettferd, etter reinleiken i mine hender for hans augo.
Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
25 Mot den godlyndte syner du deg godlyndt, mot ulastande mann syner du deg ulastande,
Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
26 mot den reine syner du deg rein, mot den rangsnudde gjer du deg rang.
K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
27 For du frelser arme folk og tvingar høge augo ned.
Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
28 For du let mi lampa lysa klårt, Herren, min Gud, gjer mitt myrker bjart.
Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
29 For ved deg renner eg mot herflokkar, og ved min Gud spring eg yver murar.
Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
30 Gud, ulastande er hans veg; Herrens ord er skirt, han er ein skjold for alle deim som flyr til honom.
Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
31 For kven er Gud forutan Herren, og kven er eit berg utan vår Gud?
Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
32 Den Gud som gyrder meg med kraft og gjer min veg ulastande,
Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
33 som gjev meg føter liksom hindarne og set meg upp på mine høgder,
Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
34 som lærer upp mine hender til strid, so mine armar spenner koparbogen.
Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
35 Og du gav meg di frelsa til skjold, di høgre hand studde meg, og di småminking gjorde meg stor.
Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
36 Du gjorde vidt rom åt mine stig under meg, og mine oklo vagga ikkje.
Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
37 Eg forfylgde mine fiendar og nådde deim og vende ikkje um fyrr eg hev gjort av med deim.
Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
38 Eg slo deim i knas, so dei vann ikkje reisa seg; dei fell under føter.
Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
39 Og du gyrde meg med kraft til striden; du bøygde under meg deim som stod upp imot meg.
Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
40 Du let mine fiendar snu ryggen til meg, og mine hatarar, deim rudde eg ut.
Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
41 Dei ropa - men der var ingen frelsar - til Herren, men han svarar deim ikkje.
Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
42 Og eg smuldrar deim som dust for vinden; som søyla på gator slo eg deim ut.
I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
43 Du frelste meg frå folke-ufred; du sette meg til hovud for heidningar; folk som eg ikkje kjende, tente meg.
Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
44 Ved gjetordet um meg lydde dei meg; framande folk smeikte for meg.
Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
45 Framande folk visna av og gjekk skjelvande ut or sine borger.
Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
46 Herren liver, og lova er han, mitt berg, og upphøgd er den Gud som meg frelser,
Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
47 den Gud som gjev meg hemn og legg folkeslag under meg,
Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
48 som frelser meg frå mine fiendar; ja - du lyfter meg høgt yver deim som stend imot meg, frå valdsmannen bergar du meg.
Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
49 Difor vil eg prisa deg millom heidningarne, Herre, og lovsyngja ditt namn.
A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
50 Han gjer frelsa stor for sin konge, og gjer miskunn mot den som er salva av honom, mot David og hans ætt til æveleg tid.
Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
