Salmenes 16
1 Ein miktam av David. Vakta meg, Gud! for eg flyr til deg.
Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
2 Eg segjer til Herren: «Du er min Herre; eg hev inkje godt utan deg.
Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
3 Og dei heilage som er i landet, dei er dei herlege som eg hev all min hugnad i.»
Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
4 Mange sorger skal dei hava som byter åt seg ein annan; eg vil ikkje renna ut deira drykkoffer av blod og ikkje taka deira namn på mine lippor.
Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
5 Herren er min tilmælte deil og mitt staup; du held min lut i hævd.
Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
6 Ein lut er meg tilfallen som er av dei huglege, ja, ein arv som eg finn fager.
Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.
7 Eg vil lova Herren som gav meg råd; endå um næterne minner mine nyro meg um det.
Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
8 Eg set alltid Herren framfyre meg; for han er ved mi høgre hand, eg skal ikkje verta rikka.
Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
9 Difor gled mitt hjarta seg, og mi æra fagnar seg, ja, ogso mitt kjøt skal kvila i trygd.
Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
10 For du vil ikkje yverlata mi sjæl til helheimen, du vil ikkje lata din heilage sjå undergang. (Sheol h7585)
Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení. (Sheol h7585)
11 Du vil kunngjera meg livsens veg; ei nøgd med gleda er for di åsyn, fagnad ved di høgre hand til æveleg tid.
Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.
