Salmenes 147
1 Halleluja! For det er godt å lovsyngja vår Gud, for yndelegt er det, og lovsong høver vel.
Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 Herren byggjer upp Jerusalem, han samlar dei burtdrivne israelitar.
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 Han lækjer deim som hev sundbrote hjarta, og bind um deira verkjande sår.
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 Han set tal på stjernorne, han nemner deim alle med namn.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Stor er vår Herre og veldug i magt, på hans vit er det ikkje mål.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 Herren held dei spaklyndte uppe, dei ugudlege bøygjer han ned til jordi.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 Syng for Herren med takkesong, syng lov for vår Gud med cither!
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 han som tekkjer himmelen med skyer, han som lagar regn for jordi, han som let det veksa gras på fjelli.
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 Han gjev feet for, ramn-ungarne som ropar.
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Han hev ikkje hug til hestens styrke, han hev ikkje hugnad i mannsens leggjer.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Herren hev hugnad i deim som ottast han, deim som ventar på hans miskunn.
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 Jerusalem, prisa Herren, Sion, lova din Gud!
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 For stengerne på dine portar hev han gjort faste, han hev velsigna dine born i deg.
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 Han gjev dine grensor fred, han mettar deg med den feitaste kveite.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 Han sender sin tale til jordi, fort spring hans ord.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 Han som gjev snø som ull, han strår ut rim som oska.
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 Han kastar sin is som småe stykke; kven kann standa for hans kulde?
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Han sender sitt ord og smeltar deim, han let vinden sin blåsa, då renn vatn.
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Han hev kunngjort sitt ord for Jakob, sine fyresegner og rettar for Israel.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 Soleis hev han ikkje gjort med noko folk, og hans rettar - deim kjenner dei ikkje. Halleluja!
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
