Salmenes 119
1 Sæle er dei som gjeng ein ulastande veg, dei som ferdast i Herrens lov!
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Sæle er dei som tek vare på hans vitnemål, som søkjer honom av alt sitt hjarta,
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 dei som ikkje gjer urett, men vandrar på hans vegar.
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Du hev gjeve dine fyresegner, at ein skal halda deim vel.
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Å, kunde vegarne mine verta faste, so eg heldt dine fyreskrifter!
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Då skal eg ikkje verta til skammar når eg gjev gaum etter alle dine bodord.
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Eg vil takka deg av eit ærlegt hjarta når eg lærer dine rettferdsdomar.
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Dine fyreskrifter vil eg halda, du må ikkje reint forlata meg.
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Korleis skal ein ungdom halda stigen sin rein? Når han held seg etter ditt ord.
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Av alt mitt hjarta hev eg søkt deg, lat meg ikkje villast burt frå dine bodord!
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 I hjarta mitt hev eg gøymt ditt ord, so eg ikkje skal synda imot deg.
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Lova vere du, Herre! Lær meg dine fyreskrifter!
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Med lipporne mine hev eg forkynt alle rettar frå din munn.
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Eg er glad i vegen etter dine vitnemål som i all rikdom.
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 På dine fyresegner vil eg grunda og skoda på dine stigar.
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 I dine fyreskrifter vil eg hava hugnad, og ikkje vil eg gløyma ditt ord.
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Gjer vel imot din tenar, at eg må liva! so vil eg halda ditt ord.
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Lat upp augo mine, at eg kann skoda underlege ting i di lov!
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Ein gjest er eg på jordi, løyn ikkje dine bodord for meg!
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Mi sjæl er sunderknasa av lengting etter dine rettar all tid.
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Du hev truga dei stormodige, dei forbanna, som fer vilt frå dine bodord.
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Tak burt frå meg skam og vanvyrdnad! for dine vitnemål hev eg teke vare på.
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Jamvel hovdingar hev sete i samrøda mot meg; din tenar grundar på dine fyreskrifter.
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Dine vitnemål er og min hugnad, dei er mine rådgjevarar.
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Mi sjæl ligg nedi dusti, haldt meg i live etter ditt ord!
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Eg fortalde um mine vegar, og du svara meg; lær meg dine fyreskrifter!
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Lat meg få skyna vegen etter dine fyresegner! So vil eg grunda på dine under.
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Mi sjæl græt av sorg; reis meg upp etter ditt ord!
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Snu lygnevegen burt frå meg, og unn meg di lov!
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Truskaps veg hev eg valt, dine rettar hev eg sett framfyre meg.
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Eg heng fast ved dine vitnemål, Herre, lat meg ikkje verta til skammar!
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Vegen etter dine bodord vil eg springa, for du trøystar mitt hjarta.
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 Herre, vis meg vegen etter dine fyreskrifter! so vil eg fara honom alt til endes.
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Gjev meg skyn, so vil eg taka vare på di lov og halda henne av alt mitt hjarta.
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Leid meg på dine bodords stig, for han er til hugnad for meg.
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Bøyg mitt hjarta til dine vitnemål og ikkje til urett vinning!
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Vend augo mine burt, so dei ikkje ser etter fåfengd, haldt meg i live på din veg!
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Uppfyll for din tenar ordet ditt, som gjer at ein ottast deg!
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Tak burt ifrå meg mi skjemsla som eg er rædd, for dine rettar er gode.
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Sjå, eg lengtar etter dine fyresegner, haldt meg i live ved di rettferd.
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Lat di miskunn, Herre, koma yver meg, di frelsa etter ditt ord!
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Eg vil gjeva svar til honom som spottar meg; for eg lit på ditt ord.
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 Riv ikkje sannings ord so reint or munnen min, for på dine domar ventar eg.
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 Stødt vil eg halda di lov, æveleg og alltid.
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 Lat meg ferdast i det frie, for eg spør etter dine fyresegner!
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Eg vil tala um dine vitnemål for kongar, og eg skal ikkje verta til skammar.
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Eg vil frygda meg ved dine bodord, som eg elskar.
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Eg vil lyfta mine hender til dine bodord som eg elskar, og eg vil grunda på dine fyreskrifter.
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Kom i hug ditt ord til din tenar, med di du hev gjeve meg von!
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Det er mi trøyst i min vesaldom, at ditt ord hev halde meg i live.
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 Ovmodige hev spotta meg mykje, frå di lov hev eg ikkje vike.
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Eg kom i hug, Herre, dine domar frå gamle dagar, og eg vart trøysta.
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Brennande harm hev eg vorte på dei ugudlege som forlet di lov.
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Dine fyreskrifter hev vorte mine lovsongar i det hus der eg bur som framand.
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Um natti kom eg ditt namn i hug, Herre, og eg heldt di lov.
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Dette timdest meg, at eg fekk taka vare på dine fyreskrifter.
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Herren er min lut, sagde eg, med di eg heldt dine ord.
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Eg naudbad deg av alt mitt hjarta: «Ver miskunnsam imot meg etter ditt ord!»
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Eg tenkte på mine vegar og vende mine føter til dine vitnemål.
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Eg skunda meg og tøvra ikkje med å halda dine bodord.
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 Bandi til dei ugudlege hev snørt meg inn, di lov hev eg ikkje gløymt.
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 Midt på natti stend eg upp og vil takka deg for dine rettferdslover.
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Eg held meg til alle deim som ottast deg, og som held dine fyresegner.
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Av di miskunn, Herre, er jordi full; lær meg dine fyreskrifter!
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Tenaren din hev du gjort vel imot, Herre, etter ditt ord.
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Lær meg god skynsemd og kunnskap! for eg trur på dine bodord.
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Fyrr eg vart nedbøygd, for eg vilt, men no held eg ditt ord.
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Du er god og gjer godt, lær meg dine fyreskrifter!
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 Dei ovmodige hev spunne i hop lygn imot meg, av alt mitt hjarta held eg dine fyresegner.
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Deira hjarta er feitt som talg; eg fegnast ved di lov.
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 Det var godt for meg at eg vart nedbøygd, so eg kunde læra dine fyreskrifter.
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Lovi frå din munn er betre for meg enn tusund stykke gull og sylv.
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Dine hender hev gjort meg og laga meg til, gjev meg skyn, so eg kann læra dine bodord!
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 Dei som ottast deg, skal sjå meg og gleda seg, for på ditt ord ventar eg.
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Eg veit, Herre, at dine domar er rettferd, og at du i truskap hev bøygt meg ned.
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Lat di miskunn vera til trøyst for meg, etter det du hev sagt til din tenar!
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Lat di miskunn koma yver meg so eg kann liva! for di lov er mi lyst.
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Lat dei ovmodige verta skjemde! for dei hev trykt meg utan årsak. Eg grundar på dine fyresegner.
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Lat deim snu seg til meg, dei som ottast deg, og kjenner dine vitnemål!
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Lat mitt hjarta vera fullkome i dine fyreskrifter, so eg ikkje skal verta til skammar!
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Mi sjæl naudstundar etter di frelsa, eg ventar på ditt ord.
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Mine augo naudstundar etter ditt ord, og eg segjer: «Når vil du trøysta meg?»
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 For eg er som ei lerflaska i røyk; dine fyreskrifter gløymer eg ikkje.
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Kor mange er vel dagarne for din tenar? Når vil du halda dom yver deim som forfylgjer meg?
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 Dei ovmodige hev grave graver for meg, dei som ikkje liver etter di lov.
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Alle dine bodord er trufaste; med lygn forfylgjer dei meg; hjelp meg!
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 Dei hadde so nær tynt meg i landet, men eg hev ikkje forlate dine fyresegner.
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Haldt meg i live etter di miskunn! So vil eg taka vare på vitnemålet frå din munn.
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Til æveleg tid, Herre, stend ditt ord fast i himmelen.
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Frå ætt til ætt varer din truskap, du hev grunnfest jordi, og ho stend.
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Til å setja dine domar i verk stend dei der i dag; for alle ting er dine tenarar.
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Dersom ikkje di lov hadde vore mi lyst, so hadde eg forgjengest i mi djupe naud.
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 I all æva skal eg ikkje gløyma dine fyresegner, for ved deim hev du halde meg i live.
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Din er eg, frels meg! for dine fyresegner hev eg spurt etter.
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 På meg hev dei ugudlege venta og vil tyna meg; på dine vitnemål agtar eg.
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 På alt det fullkomne hev eg set ein ende; men dine bodord rekk ovleg vidt.
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Kor eg hev lovi di kjær! Heile dagen er ho i min tanke.
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Dine bodord gjer meg visare enn mine fiendar, for æveleg eig eg deim.
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Eg hev vorte klokare enn alle mine lærarar, for eg grundar på dine vitnemål.
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 Eg er vitugare enn dei gamle, for dine fyresegner hev eg teke vare på.
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Frå kvar vond stig hev eg halde mine føter burte, so eg kunde halda ditt ord.
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Frå dine lover hev eg ikkje vike, for du hev lært meg upp.
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Kor søt din tale er for gomen min, betre enn honning for munnen min.
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Av dine fyresegner fær eg vit, difor hatar eg kvar lygnestig.
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Ditt ord er ei lykt for min fot og eit ljos for min stig.
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Eg hev svore og hev halde det, å taka vare på dine rettferdslover.
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Eg er ovleg nedbøygd; Herre, haldt meg i live etter ditt ord!
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Lat min munns offer tekkjast deg, Herre, og lær meg dine rettar!
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Eg gjeng alltid med livet i neven, men di lov hev eg ikkje gløymt.
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 Dei ugudlege hev lagt snara for meg; men frå dine fyresegner hev eg ikkje villa meg burt.
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Til æveleg eiga hev eg fenge dine vitnemål, for dei er mi hjartans gleda.
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Eg hev bøygt mitt hjarta til å gjera etter dine fyreskrifter, æveleg og til endes.
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Dei tvihuga hatar eg, men di lov elskar eg.
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Du er mi livd og min skjold, og på ditt ord ventar eg.
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Vik frå meg, de som gjer vondt, at eg kann halda min Guds bodord!
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Haldt meg uppe etter ditt ord, so eg kann liva, og lat meg ikkje verta til skammar med mi von!
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Haldt meg uppe, so eg kann verta frelst! So vil eg alltid sjå med lyst på dine fyreskrifter.
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Du agtar for inkje alle deim som fer vilt frå dine fyreskrifter; for deira svik er fåfengd.
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Som slagg kastar du burt alle ugudlege på jordi; difor elskar eg dine vitnemål.
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Eg rys i holdet av rædsla for deg, og for dine domar ottast eg.
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Eg hev gjort rett og rettferd, du vil ikkje gjeva meg yver til deim som trykkjer meg.
Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Gakk i borg for tenaren din, so det må ganga honom vel! lat ikkje dei ovmodige trykkja meg!
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Augo mine naudstundar etter di frelsa og etter ditt rettferdsord.
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Gjer med din tenar etter di miskunn og lær meg dine fyreskrifter!
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Eg er din tenar; gjev meg vit, so eg kann kjenna dine vitnemål!
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Det er tid for Herren til å gripa inn, dei hev brote di lov.
Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Difor elskar eg dine bodord meir enn gull, ja, meir enn fint gull.
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 Difor held eg alle fyresegner um alle ting for rette; eg hatar kvar lygnestig.
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Underfulle er dine vitnemål, difor tek mi sjæl vare på deim.
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Når ordi dine opnar seg, gjev dei ljos, og dei gjer dei einfalde kloke.
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Eg let munnen upp og sukka av lengting; for etter dine bodord stunda eg.
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Vend deg til meg og ver meg nådig, som rett er mot deim som elskar ditt namn!
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Gjer mine stig faste ved ditt ord, og lat ingen urett råda yver meg!
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Løys du meg ut or menneskjevald! So vil eg halda dine fyresegner.
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Lat di åsyn lysa på din tenar, og lær meg dine fyreskrifter!
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Vatsbekkjer renn or augo mine, av di folk ikkje held di lov.
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Rettferdig er du, Herre, og rette er dine domar.
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Du hev fyreskrive dine vitnemål i rettferd og i stor truskap.
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Min brennhug hev tært meg upp, av di mine motstandarar hev gløymt dine ord.
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Ditt ord er vel reinsa, og din tenar elskar det.
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Liten er eg og vanvyrd; dine fyresegner hev eg ikkje gløymt.
Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Di rettferd er ei æveleg rettferd, og di lov er sanning.
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Naud og trengsla fann meg; dine bodord er mi lyst.
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Rettferdige er dine vitnemål til æveleg tid; gjev meg skyn, so eg kann liva!
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Eg ropar av alt mitt hjarta, svara meg, Herre! Dine fyreskrifter vil eg taka vare på.
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 Eg ropar til deg, frels meg! so vil eg halda dine vitnemål.
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Tidleg i dagningi var eg uppe og ropa um hjelp; eg venta på ditt ord.
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Mine augo var uppe fyre nattevakterne, so eg kunde grunda på ditt ord.
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Høyr mi røyst etter di miskunn, Herre, haldt meg i live etter dine domar!
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Dei er nær som renner etter ugjerning; frå di lov er dei langt burte.
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Du er nær, Herre, og alle dine bodord er sanning.
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Longe sidan veit eg av dine vitnemål, at du hev grunnfest deim i all æva.
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Sjå til mi djupe naud og fria meg ut! For di lov hev eg ikkje gløymt.
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Før mi sak, og løys meg ut, haldt meg i live etter ditt ord!
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Frelsa er langt frå dei ugudlege, for dine fyreskrifter spør dei ikkje etter.
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Di miskunn er stor, Herre; haldt meg i live etter dine domar!
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Mange er dei som forfylgjer meg og stend meg imot; frå dine vitnemål hev eg ikkje vike.
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Eg såg dei utrue og fekk uhug, av di dei ikkje heldt ditt ord.
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Sjå at eg hev elska dine fyresegner! Herre, haldt meg i live etter di miskunn!
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Summen av ditt ord er sanning, og æveleg stend all di rettferds lov.
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Hovdingar forfylgde meg utan orsak, men mitt hjarta ottast dine ord.
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Eg gled meg yver ditt ord, som når ein finn mykje herfang.
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Lygn hev eg hata og havt stygg til; di lov hev eg elska.
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Sju gonger um dagen hev eg lova deg for dine rettferdige domar.
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Mykje fred hev dei som elskar di lov, og ingen støyt fær deim til fall.
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Eg hev venta på di frelsa, Herre, og dine bodord hev eg halde.
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167 Mi sjæl hev halde dine vitnemål, og eg elska deim mykje.
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Eg hev halde dine fyresegner og dine vitnemål, for alle mine vegar er for di åsyn.
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Lat mitt klagerop koma fram for di åsyn, Herre! Gjev meg skyn etter ditt ord.
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Lat mi bøn koma for di åsyn! Frels meg etter ditt ord!
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 Mine lippor skal fløda yver av lovsong, for du lærer meg dine fyreskrifter;
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Mi tunga skal syngja um ditt ord; for alle dine bodord er rettferd.
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Lat di hand vera meg til hjelp! for dine fyresegner hev eg valt ut.
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Eg lengtar etter di frelsa, Herre, og di lov er mi lyst.
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Lat mi sjæl leva og lova deg, og lat dine domar hjelpa meg!
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Eg hev fare vilt; leita upp din tenar som ein burtkomen sau! for dine bodord hev eg ikkje gløymt.
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
