Salmenes 116
1 Eg elskar Herren, for han høyrer mi røyst, mine bøner.
Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.
2 For han hev bøygt sitt øyra til meg, og alle mine dagar vil eg kalla på honom.
Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých.
3 Daude-band hadde spent seg um meg, helheims trengsla hadde funne meg; naud og sorg fann eg. (Sheol h7585)
Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne. (Sheol h7585)
4 Men eg kalla på Herrens namn: «Å Herre, berga mi sjæl!»
I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.
5 Herren er nådig og rettferdig, og vår Gud er miskunnsam.
Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý.
6 Herren varar dei einfalde, eg var ein arming, og han frelste meg.
Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.
7 Kom attende, mi sjæl, til di ro! for Herren hev gjort vel imot deg.
Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.
8 Ja, du fria mi sjæl frå dauden, mitt auga frå tåror, min fot frå fall.
Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí.
9 Eg skal vandra for Herrens åsyn i landi åt dei livande.
Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých.
10 Eg trudde, for eg tala; eg var i stor plåga.
Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.
11 Eg sagde i min ræddhug: «Kvar mann er ein ljugar!»
Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.
12 Kva skal eg gjeva Herren att for alle hans velgjerningar imot meg?
Èím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?
13 Eg vil lyfta frelse-staupet, og Herrens namn vil eg påkalla.
Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
14 Mine lovnader vil eg halda for Herren, og det for augo på alt hans folk.
Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.
15 Dyr er i Herrens augo dauden åt hans heilage.
Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.
16 Å Herre, eg er din tenar, veit du, eg er din tenar, son åt di tenestkvinna; du hev løyst mine band.
Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé.
17 Til deg vil eg ofra takkoffer, og Herrens namn vil eg påkalla.
Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
18 Mine lovnader vil eg halda for Herren, og det for augo på alt hans folk,
Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho,
19 i fyregardarne til Herrens hus, midt i deg, Jerusalem. Halleluja!
V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.
