< Salmenes 107 >

1 Prisa Herren, for han er god, for æveleg varer hans miskunn!
Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 So segjer Herrens utløyste, som han hev løyst ut or naudi,
Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 som han hev sanka i hop frå landi, frå aust og frå vest, frå nord og frå havet.
A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4 Dei for vilt i øydemarki, i vegløysa, dei fann ingen by til å bu i.
Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5 Hungrige og tyrste var dei, deira sjæl vanmegtast i deim.
Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6 Då ropa dei til Herren i si naud, or deira trengslor fria han deim ut,
Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7 og han førde deim på rett veg, so dei gjekk til ein by dei kunde bu i.
A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8 Dei skal prisa Herren for hans miskunn og for hans under mot menneskjeborni,
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9 for han metta den tyrste sjæl, og den hungrige sjæl fyllte han med godt.
Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10 Dei sat i myrker og daudeskugge, bundne i stakarsdom og jarn,
Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11 av di dei hadde tråssa mot Guds ord og vanvyrdt råderne frå den Høgste.
Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12 Og han bøygde deira hjarto med liding, dei snåva, og der var ingen hjelpar.
Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13 Då ropa dei til Herren i si naud, frå deira trengslor frelste han deim.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14 Han førde deim ut or myrker og daudeskugge, og deira band reiv han sund.
Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15 Dei skal prisa Herren for hans miskunn og for hans under mot menneskjeborni;
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16 for han krasa koparportar og hogg sund jarnbommar.
Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17 Dårar var dei for sin brotsveg, og for sine misgjerningar vart dei plåga.
Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18 Deira sjæl vart leid av all mat, og dei kom nær til daudens portar.
Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19 Då ropa dei til Herren i si naud; frå deira trengslor frelste han deim.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 Han sende sitt ord og lækte deim og berga deim frå deira graver.
Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 Dei skal prisa Herren for hans miskunn og for hans under mot menneskjeborni
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 og ofra takkoffer og fortelja um hans verk med fagnad.
A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23 Dei som for ut på havet med skip, og som dreiv handel på dei store vatni,
Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24 dei såg Herrens gjerningar og hans underverk på djupet.
Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25 Han tala og let det koma ein stormvind, og denne reiste havsens bylgjor.
Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26 Dei for upp imot himmelen, dei for ned i djupi, deira sjæl miste modet i ulukka.
Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27 Dei raga og tumla som drukne, og all deira visdom vart til inkjes.
Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28 Då ropa dei til Herren i si naud, or deira trengslor førde han deim ut.
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29 Han let storm verta til stilla, og bylgjorne kringum deim tagna.
Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30 Og dei vart glade då dei lagde seg, og han førde deim til den hamni dei ynskte.
I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31 Dei skal prisa Herren for hans miskunn og for hans under mot menneskjeborni
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32 og høglova honom i folkesamling og lovsyngja honom der dei gamle sit saman.
Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33 Han gjorde elvar til ei øydemark og vatskjeldor til eit turrlende,
Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34 fruktsamt land til ei saltheid, for deira vondskap skuld, som budde der.
Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35 Han gjorde øydemark til innsjø og turrlende til vatskjeldor.
Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36 Og han let hungrige bu der, og dei bygde ein by til å bu i.
I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37 Og dei sådde åkrar og planta vinhagar, og dei fekk grøda til å hausta.
Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38 Og han velsigna deim, og dei auka mykje, og av fe gav han deim ikkje lite.
Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39 So minka dei att og vart nedbøygde av trykk og trengsla og sorg.
A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40 Han som renner ut vanvyrdnad yver hovdingar og let deim villast i veglaus øydemark,
Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41 han lyfte upp den fatige or vesaldomen og auka ætterne som ei hjord.
Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42 Dei ærlege ser det og gled seg, og all vondskap let att sin munn.
Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43 Den som er vis, han gjeve gaum etter dette, og dei må merke Herrens nådegjerningar.
Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

< Salmenes 107 >