Salmenes 106
1 Halleluja! Prisa Herren, for han er god, for æveleg varer hans miskunn!
Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Kven kann fullt ut nemna Herrens velduge verk, forkynna all hans lov?
Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3 Sæle er dei som tek vare på det som rett er, den som gjer rettferd til kvar tid!
Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4 Herre, kom meg i hug med den godhug du hev for ditt folk, gjesta meg med di frelsa!
Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5 so eg kann skoda lukka åt dine utvalde, gleda meg med ditt folks gleda, rosa meg med din arv.
Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6 Me hev synda med våre feder, me hev gjort ille, me hev vore ugudlege.
Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7 Våre feder i Egyptarland agta ikkje på dine under, dei kom ikkje i hug dine mange nådegjerningar, men dei var tråssuge ved havet, ved Raudehavet.
Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8 Men endå frelste han deim for sitt namn skuld, av di han vilde kunngjera si magt,
A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9 og han truga Raudehavet so det vart turt, og han let deim ganga gjenom djupi som på slette marki,
Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10 og han frelste deim frå hans hand som hata deim, og løyste deim ut or fiendehand,
A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11 og vatn gøymde deira motstandarar, ikkje ein vart att av deim.
V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12 Då trudde dei på ordi hans, då song dei hans lov.
A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13 Men snart gløymde dei hans gjerningar, dei bia ikkje på hans råd;
Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14 men dei fekk ein gir i seg i øydemarki, og dei freista Gud på den ubygde stad.
Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15 Då gav han deim det dei vilde hava, men sende tærande sjukdom yver deira liv.
I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16 Og dei vart ovundsjuke på Moses i lægret, på Aron, Herrens heilage.
Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17 Då opna jordi seg og slukte Datan, og ho let seg att yver flokken åt Abiram,
Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18 og det kveiktest eld på flokken deira, ein loge brende upp dei ugudlege.
A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19 Dei gjorde ein kalv ved Horeb og tilbad eit støypt bilæte,
Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20 og dei bytte burt si æra for bilætet av ein ukse som et gras.
A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21 Dei gløymde Gud, sin frelsar, som hadde gjort store ting i Egyptarland,
Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22 undergjerningar i Khams land, skræmelege ting ved Raudehavet.
A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23 Og han tenktest til å tyna deim, dersom ikkje Moses, hans utvalde, hadde kasta seg imillom for hans åsyn til å avvenda hans vreide, at han ikkje skulde øydeleggja.
Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24 Og dei vanvyrde det herlege landet, dei trudde ikkje ordet hans,
Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25 og dei knurra i sine tjeld, høyrde ikkje på Herrens røyst.
A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26 Då lyfte han si hand imot deim til å slå deim ned i øydemarki,
A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27 og slå deira etterkomarar ned millom heidningarne og spreida deim kring i landi.
A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28 Og dei batt seg saman med Ba’al-Peor, og dei åt av offer til dei daude,
Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29 og dei vekte harm ved si åtferd, og ei plåga braut ut millom deim.
A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30 Då stod Pinehas fram og heldt dom, og plåga stilltest;
Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31 og det vart rekna honom til rettferd frå ætt til ætt æveleg.
Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32 Og dei vekte vreide ved Meribavatnet, og det gjekk Moses ille for deira skuld;
Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33 for dei var tråssuge mot hans ande, og han tala tankelaust med sine lippor.
Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34 Dei øydelagde ikkje dei folki som Herren hadde tala med deim um,
K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35 men dei blanda seg med heidningarne og lærde deira gjerningar,
Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36 og dei tente deira avgudar, og desse vart deim til ei snara,
A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37 og dei ofra sine søner og døtter til magterne,
Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38 og dei rende ut skuldlaust blod, blod av sine søner og døtter som dei ofra til Kana’ans avgudar, og landet vart vanhelga med blodskuld.
A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39 Og dei vart ureine ved sine gjerningar og dreiv hor ved si åtferd.
I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40 Då loga Herrens vreide upp imot hans folk, og han stygdest ved sin arv.
Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41 Og han gav deim i handi på heidningar, og dei som hata deim, vart herrar yver deim,
A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42 og deira fiendar trengde deim, og dei laut bøygja seg under deira hand.
A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43 Mange gonger fria han deim ut, men dei var tråssuge og sjølvrådige, og dei kom reint i vesaldom for si misgjerning.
Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44 Men han såg til deim då dei var i naud, med di han høyrde deira klagerop.
A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45 Og han kom i hug si pakt for deim, og han ynkast etter si store miskunn.
Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46 Og han let deim finna miskunn hjå alle som hadde fanga deim.
Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47 Frels oss, Herre vår Gud, og samla oss frå heidningarne, so me kann prisa ditt heilage namn, rosa oss av ditt lov!
Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48 Lova vere Herren, Israels Gud, frå æva og til æva! Og alt folket segje: Amen. Halleluja!
Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
