Salomos Ordsprog 7
1 Son min, tak vare på ordi mine, og gøym mine bodord hjå deg!
Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
2 Tak vare på bodordi mine, so skal du liva, og på læra mi som din augnestein!
Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
3 Bitt deim på fingrarne dine, skriv deim på hjartetavla!
Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4 Seg til visdomen: «Du er mi syster», og kalla vitet din ven,
Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
5 so dei kann deg vara frå annanmanns kona, frå ei framand kvinna med sleipe ord.
Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
6 For gjenom vindauga mitt, gjenom rimarne glytte eg ut.
Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7 Då såg eg millom dei fåkunnige, eg gådde ein uviting millom dei unge,
Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8 som smaug um hyrna på gata, tok vegen til hennar hus,
Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
9 i skumings-stundi, mot kvelden, i kolmyrke svarte natti.
V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
10 Då kom kvinna imot han i skjøkjebunad og innful i hjarta -
A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
11 bråkande er ho og vill, heime hev ho’kje ro.
Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
12 Snart på gata, snart på torgi, med kvart hyrna stend ho på lur -
Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
13 Ho tok fat på han og kysste han, og med ubljug uppsyn sagde ho til han:
I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
14 «Eg hev på meg eit gilde-offer, og eg held min lovnad i dag.
Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
15 Difor gjekk eg ut imot deg, vilde leita deg upp, og eg fann deg.
Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
16 Mi seng hev eg reidt med tæpe, med egyptiske roselakan.
Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
17 Eg hev skvett utyver mi lega myrra, aloe og kanel.
Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
18 Kom til ein kjærleiks rus alt til morgons, lat oss hyggja oss saman i elskhug!
Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19 For mannen er ikkje heime, han er på ferd langt burte,
Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20 pengepungen tok han med seg, ved fullmånetid kjem han heim.»
Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21 Ho fekk lokka han med all si sterke fyreteljing, forførde han med sine sleipe lippor.
I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
22 Han fylgjer henne straks, som ein ukse gjeng til slagt, som i fotjarn til tukt for dåren,
Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23 til dess pili kløyver hans livr, som fuglen skundar til snara og veit ikkje at det gjeld livet.
Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
24 Og no, søner, høyr på meg, og lyd på det munnen min talar!
Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
25 Ei vende du hjarta til hennar vegar, vimra ikkje på hennar stigar!
Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26 For mange med ulivssår hev ho felt, og stort er talet på deim ho hev drepe.
Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
