Salomos Ordsprog 5
1 Son min, gjev agt på min visdom, lut øyra ned til mitt vit!
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 So du kann halda deg gløggtenkt, og lipporne gøyma på kunnskap.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 For honning dryp av skjøkjelippor, og hennar gom er sleipar’ enn olje,
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 men til slutt er ho beisk som malurt, kvass som eit tvieggja sverd.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Ho gjeng ikkje livsens stig, gålaus vinglar ho vegvill.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Og no, søner, høyr på meg, og vik ikkje frå det munnen min mæler!
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Lat din veg vera langt frå henne, kom’kje nær til husdøri hennar!
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 Annars gjev du din vænleik til andre, åt ein hardstyrar åri dine.
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 Av di eiga vil framande mettast, det du samla med stræv, kjem i annanmanns hus,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 so du lyt stynja til slutt når ditt hold og kjøt er upptært,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 og segja: «Kor kunde eg hata tukt, og hjarta mitt vanvyrda age?
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 Kvi høyrde eg ikkje på meistrarne mine, og lydde på deim som lærde meg?
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Nær var eg komen ille i det midt i mengdi som sat til tings.»
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Drikk or din eigen brunn, det som renn or di eigi kjelda!
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Skulde kjeldorne dine renna på gata, vatsbekkjerne dine ute på torgi?
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Lat deim vera berre for deg, og ikkje for framande med deg!
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Kjelda di vere velsigna, gled du deg i din ungdoms viv.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Elskhugs-hindi, ynde-gasella - barmen hennar alltid deg kveikje, stødt vere du trylt av hennar kjærleik.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Kvi skulde du, son min, tryllast av onnor kona, og femna barmen på framand kvinna?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 For Herren hev kvar manns vegar for augo, og han jamnar alle hans stigar.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Den gudlause vert fanga i misgjerningarne sine, hans synde-band bind honom fast.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Han døyr av di han ikkje let seg aga, og ved sin store dårskap tumlar han i koll.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
