Salomos Ordsprog 4
1 Høyr etter, born, når far dykkar tuktar, og gjev gaum, so kann de læra å skyna!
Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2 For eg gjev dykk ein lærdom god; gakk ikkje frå mi upplæring!
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3 For eg var og barn for far min, og mor sin einaste veslegut.
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4 Då lærde han meg og sagde til meg: «Lat hjarta ditt hanga ved mine ord, tak vare på mine bod, so skal du liva.
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5 Kjøp deg visdom, kjøp deg vit, Gløym ei, vik ei burt frå ordi eg segjer!
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6 Gakk ei frå visdomen, so skal han vakta deg, elska han, so skal han vara deg.
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7 Upphavet til visdom er: Kjøp deg visdom! Og kjøp deg vit for all di eiga!
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8 Set han høgt, so skal han upphøgja deg, han fører deg til æra når du tek han i fang.
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9 Han set på ditt hovud ein yndeleg krans, ei kruna so fager han gjev deg.»
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10 Høyr, min son, og tak imot mine ord, so vert dine livs-år mange.
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11 Eg viser deg visdoms veg, eg fører deg fram på beine stigar.
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12 Når du gjeng, skal du stiga fritt, når du spring, skal du ikkje snåva.
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13 Haldt fast på agen, slepp han ikkje, tak vare på han, for han er ditt liv.
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14 På gudlause-stig må du ikkje koma, ei fara den vegen dei vonde fer.
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15 Lat han vera, gakk ikkje på han, vik frå han og kom deg undan!
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16 For dei søv ikkje, fær dei’kje synda, dei misser svevnen, fær dei ikkje folk til å falla.
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17 Gudløysa er det brødet dei et og vald er den vinen dei drikk.
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18 Men den stigen rettferdige gjeng, er som morgonglima som ljosnar og ljosnar til dagen renn.
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19 Den vegen dei ugudlege gjeng, er som kolmyrkret, dei veit ikkje kva dei snåvar i.
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20 Son min, agta på ordi mine, vend ditt øyra til det eg segjer!
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21 Lat dei ikkje vika frå augo dine, vara dei djupt i hjarta!
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22 For det er liv for kvar som finn det, og lækjing for heile hans likam.
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23 Framfor alt som du vaktar, tak vare på hjarta, for livet gjeng ut frå det.
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24 Haldt svik med munnen ifrå deg, og burt med falske lippor!
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25 Lat augo dine sjå beint fram, og augnekasti skoda ende fram for deg!
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26 Jamna stigen for din fot, og lat alle dine vegar vera støde.
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27 Vik ei til høgre eller vinstre, vend foten ifrå det vonde!
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
