< Salomos Ordsprog 29 >
1 Ein mann som etter mykje refsing endå er ein stivnakke, vil brått verta broten ulækjeleg sund.
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Når rettferdige aukar i tal, då gled seg folket, men når gudlaus mann kjem til styre, sukkar folket.
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Den som elskar visdom, gled sin far, men den som gjeng i lag med skjøkjor, øyder eiga si.
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Ein konge held landet sitt uppe med rett, men ein skattekrevjar legg det i øyde.
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Ein mann som smeikjer for næsten sin, breider ut eit net for føterne hans.
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 Ein vond manns misgjerd er snara for honom, men rettferdig mann fegnast og gled seg.
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Den rettferdige syter for stakarens sak, den gudlause hev ikkje greida på noko.
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Spottarar øser upp ein by, men vismenner stiller vreiden.
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Når vismann fører sak mot dåren, vert dåren sinna og lær, og kann’kje vera still.
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Dei blodfuse hatar ein skuldlaus mann, og stend dei ærlege etter livet.
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Alt sitt sinne slepper dåren ut, men vismannen døyver det til slutt.
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Agtar ein hovding på lygneord, er alle hans tenarar nidingar.
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Fatigmann og valdsmann råkast, Herren gjev deim båe augneljos.
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Ein konge som dømer småfolk rett, hans kongsstol stend æveleg fast.
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Ris og age gjev visdom, men ein agelaus gut fører skam yver mor si.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Når dei gudlause aukar, so aukar syndi, men dei rettferdige skal sjå med lyst på deira fall.
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Aga son din, so vil han vera deg til hugnad og gjeva lostemat til sjæli di.
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Utan profetsyn vert folket vilt, men sæl er den som held lovi.
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Med ord let trælen seg ikkje tukta, for han skynar deim vel, men bryr seg’kje um deim.
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Ser du ein mann som er snar til å tala, dåren gjev større von enn han.
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Kjæler du trælen upp frå hans ungdom, vil han vanvyrda deg til slutt.
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Sinna mann valdar trætta, og brålyndt mann gjer mang ei misgjerd.
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 Mannsens ovmod fører til fall, men den audmjuke vinn seg æra.
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Den som helar med tjuven, hatar sitt liv, han høyrer dei tek han i eid, men gjev ingi vitring.
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 Manne-rædsla legg snaror, men den som lit på Herren, vert berga.
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Mange vil te seg fram for ein styrar, men frå Herren fær kvar mann sin rett.
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Ein styggedom for rettferdige er ein urettferdig mann, og ein styggedom for den gudlause er den som fer ærleg fram.
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.