Salomos Ordsprog 25

1 Dette er og ordtøke av Salomo, og mennerne åt Hizkia, kongen i Juda, hev samla deim.

Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:

2 Guds æra er å dylja ei sak, og kongars æra å granska ei sak.

Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

3 Himmel-høgd og jord-dypt og konge-hjarto kann ingen granska ut.

Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

4 Burt med slagget or sylvet! So fær gullsmeden ei skål av det.

Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:

5 Burt med gudlaus mann frå kongen! So vert hans kongsstol fast ved rettferd.

Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

6 Briska deg ikkje for kongen, og stell deg ikkje på storfolks plass.

Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

7 For betre er at dei segjer med deg: «Stig her upp!» Enn at du vert nedflutt for augo på fyrsten. Kva so augo dine hev set.

Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

8 Ver ikkje for snar til å reisa sak; for kva vil du gjera til slutt, når motparten gjer deg til skammar?

Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

9 Før di sak med grannen din, men ber ikkje ut ein annan manns løyndom,

Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,

10 For elles vil den som høyrer det, skjella deg ut, og du vil alltid få låkt ord på deg.

Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

11 Som eple av gull i skåler av sylv er eit ord som ein talar i rette tid.

Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.

12 Som ein gullring i øyra og sylgja av gull er ein vismann som refser for høyrande øyra.

Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

13 Som svalande snø ein skurdonne-dag er ein tru bodberar for deim som sender han, han kveikjer sjæli åt herren sin.

Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.

14 Som skyer og vind utan regn er ein mann som kyter av gåvor han ikkje gjev.

Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

15 Tolmod fær domaren yvertald, og den linne tunga bryt bein.

Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

16 Finn du honning, so et det du treng, so du ikkje vert ovmett og spyr han ut.

Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.

17 Set sjeldan din fot i huset åt grannen, so han ikkje vert leid deg og hatar deg.

Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.

18 Hamar og sverd og kvasse pil er den som vitnar falskt mot sin næste.

Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

19 Som roti tonn og ustød fot, so er lit til utru mann på trengselsdagen.

Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

20 Som kastar du klædi ein frostdag, som eddik på natron, so er den som syng visor for sorgfullt hjarta.

Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.

21 Er din fiend’ svolten, gjev honom mat, er han tyrst, so gjev honom drikka.

Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.

22 For då hopar du gloande kol på hovudet hans, og Herren skal løna deg att for det.

Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

23 Nordanvind føder regn, og ei kviskrande tunga sure andlit.

Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

24 Betre å bu i ei krå på taket enn ha sams hus med trættekjær kvinna.

Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.

25 Som friske vatnet for den trøytte, so er god tidend frå eit land langt burte.

Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.

26 Som gruggi kjelda og ein utskjemd brunn, so er rettferdig mann som vinglar medan gudlaus ser det.

Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.

27 Eta for mykje honning er ikkje godt, men å granska det vandaste er ei æra.

Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.

28 Som ein by med murarne brotne og burte er mannen som ikkje kann styra sin hug.

Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.