Salomos Ordsprog 19
1 Betre er ein fatigmann som ferdast lytelaust enn ein mann med range lippor som attpå er ein dåre.
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 Den som er tankelaus i hugen, gjeng det gale, og den som stig for fort med føterne, han stig i miss.
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 Mannsens eigi vitløysa fører til fall, men han harmast i sitt hjarta på Herren.
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 Velstand samla mange vener, men fatigmann vert skild frå venen sin.
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 Det falske vitnet skal’kje verta urefst, og den som andar lygn, skal ikkje sleppa undan.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 Mange smeikjer den gjæve, og kvar mann er ven med den rauste.
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 Fatigmanns brør hatar honom alle, enn meir dreg hans vener seg burt frå honom. Han fer etter ord som er inkjevetta.
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 Den som elskar si sjæl, han vinn seg vit, den som vaktar sitt skyn, skal finna lukka.
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 Det falske vitnet skal’kje verta urefst, og den som andar lygn, skal tynast.
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 Det høver ei for dåren å hava gode dagar, enn mindre for ein træl å råda yver hovdingar.
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 Mannsens klokskap gjev honom tol, og det er hans æra å tilgjeva brot.
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 Konungs harm er som når løva burar, men godhugen hans er som dogg i graset.
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 Ein dårleg son er reint ei ulukka for far sin, og kjerringtrætta er som si-drop frå taket.
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 Hus og gods er fedre-arv, men frå Herren kjem ei vitug kona.
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 Leta svæver tungt i svevn, og letingen skal svelta.
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 Den som tek vare på bodet, tek vare på sitt liv, den som ei ansar si åtferd, skal missa livet.
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 Den som gjer miskunn mot armingen, låner til Herren, og av honom fær han vederlag for si velgjerning.
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 Aga son din, for endå er det von, men lat deg ikkje driva til å drepa honom.
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 Den som er svært sinna, lyt bøta for det, for um du hjelper han, du gjer vondt verre.
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 Høyr på råd og lat deg aga, so du til slutt kann verta vis.
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 Mange tankar er i mannsens hjarta, men Herrens råd fær framgang.
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 Mannsens miskunn er hans gode vilje, og fatig man er betre enn ein som lyg.
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 Otte for Herren fører til liv, mett fær ein kvila og vert ikkje heimsøkt med vondt.
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 Stikk den late si hand i fatet, so idest han ei ta ho upp att til munnen.
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 Slær du spottaren, so vert uvitingen klok, og agar du den vituge, so fær han vit på kunnskap.
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 Den som er vond med far sin og jagar mor si burt, han er ein son til skam og skjemd.
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 Høyr ikkje soleis på refsing, son min, at du villar deg burt frå kunnskaps ord!
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 Eit nidings-vitne spottar det som rett er, og munnen på gudlause gløyper urett.
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 Refsingsdomar er ferdige for spottaren og slag for ryggen på dårar.
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
