Salomos Ordsprog 17
1 Betre er ein turr brødmole med ro attåt enn huset fullt av høgtidskost med trætta til.
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 Den kloke tenar skal råda yver ein uvisleg son, og millom brøder fær han skifta arv.
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 Diglen røyner sylvet og omnen gullet, men den som røyner hjarto, det er Herren.
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 Den vonde lyder på vondskapslippa, ljugaren lyder på tyningstunga.
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 Spear du den fatige, so spottar du hans skapar, den som gled seg yver ulukka, skal få si refsing.
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 Ein krans for dei gamle er barneborn, og ei æra for borni er federne deira.
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 Det høver ikkje for ein dåre å tala store ord, enn mindre for ein fagnamann å ljuga.
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 Gåva er ein glimestein for den som fær ho; kvar ho vender seg, der fær ho framgang.
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 Søkjer du kjærleik, skyler du misgjerd, men riv du upp att ei sak, skil ven frå ven.
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 Vondord gjer meir på den vituge enn hundrad hogg på dåren.
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 Berre upprør søkjer den vonde, men ein hard bodberar vert send imot han.
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 Møt heller ei binna som hev mist sine ungar enn ein dåre med narreskapen hans!
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 Den som løner godt med vondt, frå hans hus skal ikkje det vonde vika.
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 Å taka til med strid er som å sleppa vatn ut, haldt difor upp med trætta fyrr nokon gliser med tennerne!
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 Den som frikjenner ein ugudleg og den som domfeller ein rettferdig, dei er båe tvo ein styggedom for Herren.
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 Kva skal pengar i handi på dåren? Å kjøpa visdom hev han’kje vit til.
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 Venen elskar alltid, og bror vert fødd til hjelp i naud.
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 Ein vitlaus mann er den som handtekst, som gjeng i borg hjå grannen sin.
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 Den som elskar trætta, elskar misgjerning, den som byggjer døri si høg, søkjer fall.
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 Den som hev eit rangt hjarta, vinn ikkje lukka, og den som forvender tunga si, fell i ulukka.
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 Den som avlar eit narr, fær sorg, og ikkje gled seg far til ein dåre.
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 Gladværugt hjarta gjev lækjedom god, men nedslege mod fær beini te visna.
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 Gudlaus mann tek gåva i løynd til å bøygja rettargangen.
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 Den vituge hev visdom for augo, men dåren hev augo ved heimsens ende.
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 Uvitug son er til gremme for far sin, og beisk sorg for henne som fødde’n.
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 Det er’kje godt at og rettferdige fær refsing, og ei at fagna folk fær slag for det som rett er.
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 Den skynsame sparer på ordi, og den vituge mann er kald i hugen.
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 Um dåren tagde, gjekk han og for vismann, og for ein vitug mann når han heldt munn.
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
