Salomos Ordsprog 15
1 Mildt svar døyver harm, men eit kvast ord vekkjer vreide.
Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
2 Tunga åt vismenner gjev god kunnskap, men narreskap gøyser or munnen på dårar.
Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
3 Allstad hev Herren augo sine, dei ser etter vonde og gode.
Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
4 Linnmælt tunga er livsens tre, men range tunga gjev hjartesår.
Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
5 Ein uviting vanvyrder far sin’s age, men den som agtar på refsing, vert klok.
Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
6 Rettferdig manns hus eig stor rikdom, men d’er ugreida med ugudleg manns inntekt.
V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
7 Vismanns-lippor strår ut kunnskap, men so er ei med dårehjarta.
Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
8 Gudløysings offer er ei gruv for Herren, men bøn frå ærlege han likar godt.
Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
9 Gudløysings veg er ei gruv for Herren, men han elskar den som renner etter rettferd.
Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
10 Hard refsing fær den som gjeng ut av vegen, den som hatar age, skal døy.
Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských? (Sheol h7585)
12 Spottaren likar ikkje at ein lastar honom, til vismenner gjeng han ikkje.
Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
13 Gladværugt hjarta gjer andlitet ljost, men modet vert brote i hjartesorg.
Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
14 Vitug manns hjarta søkjer kunnskap, men dåremunn fer berre med narreskap.
Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
15 Alle ein armings dagar er vonde, men den glade i hjarta hev gjestebod alltid.
Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
16 Betre er lite med otte for Herren enn eigedom stor med uro attåt.
Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
17 Betre ei nista av kål med kjærleik til enn gjødde uksen med hat attåt.
Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
18 Brålyndt mann valdar trætta, men den toluge stiller kiv.
Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
19 Vegen for letingen er som eit klungergjerde, men stigen er brøytt for dei ærlege.
Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
20 Ein vis son gjer far sin gleda, men eit dårlegt menneskje vanvyrder mor si.
Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
21 Dårskap er gleda for vitlaus mann, men ein vitug mann gjeng beint fram.
Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
22 Råder vert til inkjes utan rådleggjing, men med mange rådgjevarar kjem dei i stand.
Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
23 Mannen gled seg når munnen kann svara, og eit ord i rette tid, kor godt det er!
Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
24 Den vituge gjeng livsens veg uppetter, for han vil sleppa burt frå helheimen der nede. (Sheol h7585)
Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. (Sheol h7585)
25 Herren riv huset ned for dei ovmodige, men for enkja let han merkesteinen standa.
Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
26 Vonde tankar er ei gruv for Herren, men milde ord er reine.
Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
27 Den vinnekjære fær sitt hus i ulag, men den som hatar mutor, han skal liva.
Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
28 Rettferdig tenkjer i sitt hjarta korleis han skal svara, men gudlause let vondskap gøysa ut or munnen.
Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
29 Langt er Herren burte frå dei gudlause, men bøni frå rettferdige han høyrer.
Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
30 Ljos i augo hjarta gled, tidend god gjev merg i beini.
To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
31 Det øyra som høyrer på rettleiding til livet, held seg gjerne med vismenn i lag.
Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
32 Den som vandar age, vanvyrder si sjæl, den som høyrer på rettleiding, vinn seg vit.
Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
33 Otte for Herren er age til visdom, og fyre æra gjeng andmykt.
Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
