Salomos Ordsprog 13
1 Den vise son let seg aga av far sin, men spottaren høyrer ikkje på skjenn.
Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
2 Sjølv fær ein godt av den frukt som munnen ber, men hugen åt svikarar stend etter vald.
Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
3 Den som agtar munnen sin, varar si sjæl, men gapen fær seg ei ulukka.
Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
4 Hugen i letingen lyster og fær ikkje noko, hugen i strævsame folk fær rikleg mette.
Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
5 Den rettferdige hatar ljugarord, men den gudlause fer stygt og skamleg åt.
Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
6 Rettferd varar den som fer ulastande, men gudløysa feller den som gjer synd.
Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
7 Mang ein ter seg rik og eig då inkje, ein annan ter seg fatig og eig mykje.
Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
8 Mannsens rikdom er ein løysepeng for livet hans, men fatigmannen fær inkje trugsmål høyra.
Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
9 Ljoset åt dei rettferdige brenn lystigt, men lampa åt ugudlege vil slokna.
Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
10 Med ovmod veld ein berre trætta, men hjå deim som tek mot råd, er visdom.
Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
11 Lettfengen rikdom minkar, men sankar du smått um senn, fær du meir og meir.
Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
12 Langdrøg von gjer hjarta sjukt, men uppfyllt ynskje er eit livsens tre.
Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
13 Den som vanvyrder ordet, tyner seg sjølv, men den som ottast bodordet, fær løn.
Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
14 Vismanns læra er livsens kjelda, so ein slepp undan frå daudesnaror.
Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
15 Godt vit gjev manntekkje, men hard er vegen som svikarar gjeng.
Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
16 Kvar som er klok, fer fram med vit, men ein dåre briskar seg med dårskap.
Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
17 Ein gudlaus sendemann fell i ulukka, men trufast bodberar er lækjedom.
Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
18 Armod og skam fær den som viser age ifrå seg, men den som agtar på refsing, vinn æra.
Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
19 Uppfyllt ynskje er søtt for sjæli, men å vika frå vondt er ei gruv for dårar.
Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
20 Gakk saman med dei vise, so vert du vis, men ilag med dårar gjeng det deg ille.
Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
21 Ulukka forfylgjer syndarar, men rettferdige fær godt til løn.
Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
22 Den gode let etter seg arv til barneborn, men det syndaren eig, er gøymt åt den rettferdige.
Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
23 Fatigfolks nybrot gjev rikeleg føda, men mang ein vert tynt ved urettferd.
Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
24 Den som sparer riset sitt, hatar son sin, men den som elskar han, tuktar honom tidleg.
Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
25 Rettferdige hev mat til å metta seg på, men gudlause gjeng med magen tom.
Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
