< Salomos Ordsprog 11 >
1 Falsk vegt er fæl for Herren, men full vegt likar han godt.
Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
2 Kjem stormod, so kjem og skam, men smålåtne, dei hev visdom.
Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
3 Dei ærlege hev si uskyld til førar, men fals slær sin herre på hals.
Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
4 Gods hjelper ikkje på vreidens dag, men rettferd frelser frå dauden.
Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
5 Ærleg manns rettferd jamnar hans veg, men den gudlause stuper ved gudløysa si.
Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
6 Ærlege folk ved si rettferd vert frelste, men dei falske vert fanga i eigen gir.
Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
7 Når ugudleg mann døyr, er det ute med voni; og vondskaps venting til inkjes vert.
Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
8 Rettferdig vert fria or trengsla, og ugudleg kjem i hans stad.
Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
9 Den skamlause tyner sin granne med munnen, men rettferdige friar seg ut med sin kunnskap.
Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
10 Gjeng det godt med rettferdige, fegnast byen, vert gudlause tynte, syng folk av gleda.
Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
11 Med velsigning frå ærlege folk kjem byen seg upp, men gudlause munn bryt han ned.
Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
12 Vitlaus er den som vanvyrdar sin granne, men vitug mann tegjer stilt.
Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
13 Den som fer med drøs, ber løynråd ut, men den hjarte-trugne løyner saki.
Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
14 Der inkje styre er, lyt folket falla, men der dei rådvise er mange, der er frelsa.
Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
15 Borgar du for framand, er du ille faren, men han er trygg som hatar handtak.
Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
16 Ei yndefull kvinna vinn æra, og valdsmenner vinn seg rikdom.
Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
17 Ein godhjarta mann gjer vel mot si sjæl, men ein hardhjarta mann fer vondt med sitt eige kjøt.
Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
18 Den ugudlege vinn seg ei sviksam løn, men den som rettferd sår, fær varig løn.
Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
19 Stend du fast i rettferd, vinn du liv, men fer du etter vondt, då fær du daude.
Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
20 Dei range i hugen hev Herren ein stygg til, men han likar deim som ulastande ferdast.
Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
21 Det kann du gjeva handi på, den vonde vert’kje urefst, men ætti åt rettferdige slepp undan.
Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
22 Som ein gullring i eit grisetryne er ei fager kvinna utan vit.
Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
23 Det rettferdige ynskjer, vert berre godt, det som gudlause vonar, vert til vreide.
Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
24 Ein strår ut og fær endå meir, ein annan vert arm av usømeleg sparing.
Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
25 Den som velsignar, skal trivast, og kveikjer du andre, vert sjølv du kveikt.
Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
26 Ein kornflår, honom bannar folket, men signing kjem yver den som sel korn.
Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
27 Den som strævar etter godt, han søkjer hugnad, men den som leitar etter vondt, han fær det yver seg.
Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
28 Den som lit på sin rikdom, han skal stupa, men rettferdige grønkar som lauv.
Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
29 Den som øydar sitt hus, skal erva vind, og narren vert træl åt den kloke.
Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
30 Rettferdig manns frukt er eit livsens tre, og sjæler vinn den vise.
Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
31 Du ser rettferdig mann fær vederlag på jordi, kor mykje meir då den ugudlege og syndaren!
Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?