Salomos Ordsprog 1
1 Ordtøke av Salomo, son til David, konge yver Israel.
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 Av deim kann ein læra visdom og age og skyna vituge ord.
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 Og få age so ein vert klok, rettferd og rett og rettvisa.
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 Dei kann gjeva dei urøynde klokskap, ungdomen kunnskap og ettertanke -
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 so den vise kann høyra og auka sin lærdom og den vituge verta rådklok.
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 Dei gjev skyn på ordtak og myrke ord, ord frå dei vise og gåtorne deira.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Otte for Herren er upphav til kunnskap, uvitingar vanvyrder visdom og age.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Høyr etter, son min, når far din deg agar, og kasta’kje frå deg det mor di deg lærer!
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 For det er ein yndeleg krans for ditt hovud, og kjedor kring halsen din.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Son min, når syndarar lokkar deg, samtykk ikkje!
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Um dei segjer: «Kom med oss! Me vil lura etter blod, setja fella for den skuldlause utan grunn;
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Me vinna oss alle slag skattar, og fyller husi våre med rov;
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 du skal få lutskifte saman med oss, alle skal me ha same pungen.» -
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Son min, gakk ikkje då på vegen med deim, haldt foten din burte frå deira stig!
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 For føterne deira spring til vondt og er snøgge til å renna ut blod.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Men fåfengt breier dei netet for augo på alle fuglar.
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 Dei lurer på sitt eige blod og set eit garn for sitt eige liv.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 So gjeng det kvar som riv til seg med ran, det drep sin eigen herre.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Vismøyi ropar på gata og lyfter si røyst på torgi.
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 På gatehyrna preikar ho midt i ståket, i porthallar og kring i byen ho talar:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 «Kor lenge vil de fåkunnige elska fåkunna, og kor lenge vil spottarar ha hug til spott, og dårar hata kunnskap?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Snu dykk hit når eg refser! So skal åndi mi fløyma for dykk, og eg skal kunngjera dykk mine ord.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Eg ropa og de vilde ikkje høyra, og ingen agta på at eg rette ut handi,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 De brydde dykk ei um all mi råd, og ansa ikkje mitt refsings ord,
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 So skal eg då læ når de ulukka fær, eg skal spotta når det som de ræddast kjem,
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 når det de ræddast kjem som eit uver, og uferdi dykkar fer hit som ein storm, når trengsla og naud kjem på dykk.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Då vil eg ikkje svara når de ropar på meg, dei skal naudleita etter meg, men ikkje finna meg.
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Av di dei hata kunnskap og forsmådde otte for Herren,
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 ikkje lydde på mi råd, vanyrde all mi påminning,
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 skal dei eta frukt av si åtferd og verta mette av sine råder.
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 For einvisa drep dei einfaldne, og tryggleiken dårarne tyner.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Men den bur trygt, som høyrer på meg, verna um ulukke-rædsla.»
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
