Matteus 15
1 So kom det nokre farisæarar og skriftlærde til Jesus frå Jerusalem og sagde:
A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce:
2 «Kvi bryt læresveinarne dine dei skikkarne me hev etter dei gamle? dei tvær ikkje henderne fyrr dei gjeng til bords!»
Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
3 «Og de, » svara han, «kvi bryt de Guds bod for skikkarne dykkar skuld?
A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá?
4 Gud hev sagt: «Du skal æra far din og mor di!» og: «Den som bannar far sin eller mor si, skal døy!»
Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
5 Men de segjer: «Når ein talar so til far sin eller mor si: «Det som eg kunde ha hjelpt deg med, lyt eg gjeva til templet, » so tarv han ikkje æra foreldri sine.»
Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své.
6 Soleis hev de gjort Guds bod um inkje for dykkar eigi læra skuld.
I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení.
7 De hyklarar! Jesaja spådde sant um dykk då han sagde:
Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
8 «Med lipporn’ lovar dei meg, denne lyden, men hugen deira er langt ifrå meg.
Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
9 D’er liten mun i at dei meg vil æra, når dei lærer folk det som er mannebod.»»
Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.
10 So kalla han folket hitåt seg og sagde til deim: «Høyr etter, og tenk på det eg segjer!»
A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
11 Det er’kje det som kjem inn i munnen som gjer menneskja urein, men det som gjeng ut or munnen, det er det som gjer menneskja urein!
Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka.
12 Då gjekk læresveinarne fram og sagde til honom: «Veit du at farisæarane vart arge då dei høyrde det du sagde?»
Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
13 Han svara: «Kvar plante som ikkje far min i himmelen hev sett, skal rivast upp med rot.
A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude.
14 Bry dykk ikkje um deim! Dei er blinde vegleidarar for blinde; og når ein blind leider ein blind, so dett dei båe i grefti.»
Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou.
15 Då tok Peter til ords og sagde til honom: «Tyd oss den likningi di!»
I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
16 «Hev de endå ikkje betre vit, de heller?» svara han.
Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
17 «Skynar de ikkje at alt det som kjem inn i munnen, gjeng ned i magen, og fer ut der det skal?
Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven?
18 Men det som gjeng ut or munnen, kjem frå hjarta, og det gjer menneskja urein;
Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka.
19 for frå hjarta kjem vonde tankar: manndråp, egteskapsbrot, lauslivnad, tjuvskap, range vitnemål, gudsspotting.
Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20 Det er det som gjer menneskja urein; men å eta med utvegne hender gjer ikkje menneskja urein.
Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka.
21 So for Jesus derifrå, og tok vegen burt til bygderne kring Tyrus og Sidon.
A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
22 Då kom det ei kananæisk kona ut frå dei grenderne og ropa: «Herre, Davids son, gjer sælebot på meg! Dotter mi er so ille plåga av ei vond ånd.»
A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
23 Men han svara henne ikkje eit ord. Då gjekk læresveinarne fram og bad honom: «Kjære, få henne frå deg! Ho ropar so etter oss.»
On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi.
24 «Det er berre dei forkomne sauerne av Israelshuset eg er send til, » svara han.
On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
25 So kom ho og fall på kne for honom og sagde: «Herre, hjelp meg!»
Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
26 Men han svara: «Det er’kje vænt å taka brødet frå borni og kasta det for hund-ungarne.»
On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.
27 «Det er sant, Herre, » sagde ho, «men hund-ungarne et då av dei molarne som fell frå bordet åt herrarne deira.»
A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
28 Då svara Jesus: «Stor er trui di, kona! Du skal få det som du vil.» Og dotter hennar vart god att i same stundi.
Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
29 So for Jesus burt derifrå og kom til Galilæasjøen, og han gjekk upp i fjellet og sette seg der.
A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
30 Då kom dei til honom i store flokkar, og hadde med seg halte og blinde og mållause og kryplingar og mange andre, og lagde deim ned for føterne hans, og han gjorde dei gode att,
I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval,
31 so folket undra seg då dei såg at mållause tala, og kryplingar vart friske og føre, og halte gjekk ikring, og blinde såg; og dei lova Israels Gud.
Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
32 Då kalla Jesus læresveinarne til seg og sagde: Eg tykkjer hjarteleg synd i folket; for no hev dei alt vore hjå meg i tri dagar, og dei hev’kje noko å eta; og ikkje vil eg senda deim fastande frå meg; for då kunde dei ormegtast på vegen.»
Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
33 Læresveinarne svara: «Kor skal me her i øydemarki få brød nok til å metta so stor ein hop?»
I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
34 «Kor mykje brød hev de?» spurde Jesus. «Sju leivar, » sagde dei, «og nokre få småfiskar.»
I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček.
35 Då let han folket setja seg ned på marki,
I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
36 og han tok dei sju leivarne og fiskarne, og takka, og bytte deim sund og gav det til læresveinarne, og læresveinarne gav det til folket.
A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.
37 Då alle hadde ete og var mette, samla dei upp dei stykki som att var; det var sju fulle korger.
I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
38 Og det var fire tusund mann som hadde ete, umfram kvinnor og born.
Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.
39 Sidan bad Jesus farvel med folket, og steig ut i båten og for til Magadanbygdi.
A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.
