Klagesangene 5
1 Kom i hug, Herre, kor det er med oss! Skoda etter og sjå, kor me er svivyrde!
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Vår arv er komen åt framande, våre hus åt utlendske menner.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Farlause er me vortne, hev ikkje far. Møderne våre er som enkjor.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Me lyt kjøpa det vatnet me drikk, vår ved lyt me betala.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Våre forfylgjarar hev me på halsen; me er trøytte, fær ikkje kvild.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Til Egyptarland rette me hand, til Assyria, vilde mettast med brød.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Våre feder synda, dei er burte, me lyt bera deira misgjerningar.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Trælar er våre herrar, og ingen riv oss ut or deira hand.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 Me søkjer vårt brød med livsens fåre for sverdet i øydemark.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Vår hud er glodheit som omnen, for svolten som gneg og brenn.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Kvende hev i Sion dei skjemt, møyar i byarne i Juda.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Hovdingar hengde dei med si hand, gamle viste dei ikkje vyrdnad.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Ungmenne laut bera kverni, og gutar seig ned med vedbyrdi på.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Dei gamle sit ikkje lenger i porten, dei unge ikkje meir med sitt strengespel.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Det er slutt med vår hjartans gleda, vår dans er umsnudd til sorg.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Kransen er fallen av vårt hovud; usæle me, at me hev synda!
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Difor er hjarta vårt sjukt, di so er augo våre dimme -
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 for Sions fjell som ligg audt, der renner no revar ikring.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Du, Herre, sit æveleg konge, frå ætt til ætt stend din kongsstol.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Kvi vil du oss æveleg gløyma, ganga frå oss dagarne lange?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Vend oss, Herre, til deg, so kjem me; nya upp att våre dagar frå gamalt!
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 For du kann vel ikkje reint ha støytt oss burt, vera so ovleg harm på oss.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
