Jobs 8
1 Då tok Bildad frå Suah til ords og sagde:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 «Kor lenge vil du tala so og lata ordi storma fram?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Kann Gud vel rengja det som rett er? Kann Allvalds-Gud vel rengja rettferd?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Hev dine søner synda mot han, gav han deim deira synd i vald.
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Um du søkja til din Gud, og beda Allvalds-Gud um nåde,
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 er du då rein og utan svik, då vil han vakna upp for deg og reisa nytt ditt rettferdshus,
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 Um og di fortid vesall var, so mykje større vert di framtid.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Ja, spør deg for hjå farne ætter, agt på kva federne fann ut.
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 - Me inkje veit, er frå i går; vårt liv ein skugge er på jordi -
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 dei skal deg læra, gjeva svar med ord ifrå sitt hjartedjup:
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 «Veks sevet vel på turre land? Trivst storren der som vatnet vantar?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Enn stend det grønt, vert ikkje skore, då visnar det fyrr anna gras.»
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 So gjeng det deim som gløymer Gud; og voni glepp for gudlaus mann.
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Hans tillit sunderskori vert, hans tiltru vert til kongurvev;
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Det hus han styd seg til, det dett; det som han triv til, stend’kje fast.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Han saftfull veks, med soli skin; hans greiner yver hagen heng,
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 og roti kring steinrøysar smett, og smyg seg inn imillom steinar.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 Men vert han riven frå sin stad, so hugsar staden han ei meir.
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Sjå det er gleda på hans veg; or moldi skyt ein annan fram.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Men Gud vanvyrder ei den reine; dei vonde tek han ei i handi.
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Han enn din munn med lått skal fylla og lipporne med gledesong;
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 men skammi klæda skal din fiend’; gudløysetjeld finst ikkje meir.»
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
