Jobs 5
1 Rop berre du; kven svarar deg? Kva engel vil du beda til?
Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
2 Mismod slær fåvis mann i hel og brennhug den som lite veit.
Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3 Eg såg ein dåre festa rot, og brått eg laut hans bustad banna.
Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4 Hans søner hjelpelaus var, uhjelpte trakka ned i porten.
Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5 Hans avling åt dei svoltne upp, dei tok ho tråss i klungergjerde, og snara lurde på hans gods.
Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6 Men naudi ei frå dusti kjem; ulukka ei or jordi renn;
Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7 nei, mannen vert til møda fødd, som gneistarne lyt fljuga høgt.
Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8 Eg vilde venda meg til Gud og leggja saki fram for honom,
Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9 som storverk gjer som ei me skynar, fleir’ underverk enn me kann telja,
Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10 som sender regnet ned på jord og vatnet yver mark og eng,
Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11 som lyfter låg og liten upp og hjelper syrgjande til frelsa,
Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12 som spiller planen for dei sløge, so deira hender inkje duger,
Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13 som fangar vismann i hans vit, so listig råd forrenner seg.
Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14 Um dagen støyter dei på myrker, trivlar ved middag som ved natt.
Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15 Frå sverd frelser han frelser fatigmann, frå deira munn, frå yvervald,
Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16 so vesalmann fær hava von, men vondskap lata munnen att.
Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17 Men sæl den mann som Gud mun refsa; vanvyrd ei tukt frå Allvalds-Gud!
Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18 Han sårar, men bind og umkring; han slær men lækjer med si hand.
Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19 Seks trengslor bergar han deg or, i sju skal inkje vondt deg nå.
Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20 I hunger fri’r han deg frå dauden, i krig du undan sverdet slepp;
V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21 for tungesvipa er du berga, og trygg du er i tap og tjon;
Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22 du lær åt tjon og hungersnaud og ottast ikkje ville dyr;
Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23 du samband hev med stein på marki, og fred med villdyr uti heidi.
Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24 Du merkar at ditt tjeld hev fred, og inkje vantar i ditt hus.
A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25 Du ser, ditt sæde tallrikt er, ditt avkom rikt som gras på eng.
Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26 I mannskraft til di grav du gjeng, lik korn, køyrt inn i rette tid.
Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27 Det hev me granska; so det er; so høyr og merka deg det då!»
Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
